Doktor Godwin Baxter oživuje tělo mladé sebevražedkyně a Yorgos Lanthimos ji posílá na pouť slastí i strastí lidského bytí. Je oscarové želízko v ohni a originální manifest ženské emancipace dalším anglofonním zástupcem v duchu řecké divné vlny? Je jeho nekonvenční tvůrce současným bohem evropské artové kinematografie, podobně jako je geniální nekromant Godwin samozvaným bohem reanimované Belly Baxter?
RECENZE (AH) — Lanthimos groteskní, extaticky nastřelený. Vypráví hlubší variantu poutě loňské Barbie (2023) na vlnách podivna a navíc na příjemném, nekončícím tripu. Coming of age emancipační reimaginace doktora Frankensteina, kde se prázdná ženská figura Bella učí pravidlům bytí za pochodu, letem světem plným mužské ješitnosti, malosti, všudypřítomné maskulinity. Zákonitě po dvou a fous hodinách přistává v sebereflexním bodě, kdy se už jako hotová lidská bytost nemá jak zlepšovat. Chápe, že dokonalost je navždy obratně skryta za konečky natahujících se prstů. Yorgos Bellu vleče návykově zábavnou road movie skrz steampunkový starosvět, kde morální konvence a pevně zavedený patriarchát vládnou společenskému řádu. Bella se ale přerodem z naivity do sebevědomí nástrahám mužství s humorným nadhledem brání. Jak to celé dopadne je tak nějak nasnadě, Yorgos nestaví své pitoreskní panoptikum na přehnaných překvapeních – doručuje suverénní originalitu, co je v rámci jeho filmařských možností dostupná pro masy, a dotahuje tak svůj přerod z agresivně artového tvůrce na režiséra vysokorozpočtových studiových snímků s přesahem.
Atsushi Nishijima / Searchlight Pictures
Podobně jako v jeho řeckých filmech z divné vlny jsou v Chudáčcích hlavním nositelem děje herci existující v jakési divadelní nadsázce, kterou se všichni každou minutu stopáže nesmírně baví. Snímek je tak vysoce herecký – prakticky všichni tu svou dotaženou křiklavostí útočí na filmové ceny a tvoří z relativně dlouhé stopáže přitažlivou podívanou, od naturalistických sexuálních scén po nadmíru vkusné tanečky Marka Ruffala. Ten si svého dandyho–bonvivána vychutnává s grácií a pravidelně s ním krade scény, které tvoří fantaskní interiéry a rozpínavé exteriéry, doplněné padnoucí zvukovou složkou. Expresivní výpady společně se šponovanou satirou se zastaví v samotném finále, kterému padá řetěz a Lanthimos v něm doslovně dovysvětluje chytrost svých nápadů. Pokud je ale tohle daň za to, že Chudáčci uspějí jak u náročného, tak příležitostného diváka, rád mu za ni zaplatím i příště.☞ PINBACKER
RECENZE (MD) — Podle Emmy Stone se jedná prostě o romcom. I když by se nám chtělo na takové zhodnocení pohlížet skrz prsty, nakonec s ním nelze nesouhlasit. Jenže jde o romcom z dílny Yorgose Lanthimose, a tak z toho jak rom-, tak -com vychází v pořádně zvrácené podobě. S chirurgickou přesností se tu řeže do těch nejbolavějších míst patriarchálního řádu, zatímco na příběhové rovině se skutečně dodržuje romantická linka. Na té si bizarní protagonistka Bella, která je sobě matkou i dcerou zároveň, vykračuje po ordinérní Campbellově cestě hrdiny. Přes nejrůznější překážky, díky nimž se osamostatňuje, poznává svět i sama sebe a dospívá v nezávislého jedince, se nakonec dostává do počátečního bodu, kde na ni čeká trpělivý, pohádkově nepatriarchální snoubenec.
Yorgos Lanthimos / Searchlight Pictures
Celek je humorně vysaturovaný a funguje explozivně. Do všech stran křičí, že “chlapi sú kokoti”, a fackuje jeden exemplář za druhým. Přehání se tu s citem pro naturalistické estetično v lanthimosovském duchu, třebaže se tenhle kousek v mnoha ohledech vymyká. Yorgos se s Emmou pustil za hranice svého obvyklého světa a risk se mu vyplatil. Při odchodu ze sálu kolem nás prochází pragmatická divačka, která o svém zážitku podává výmluvnou recenzi o jedné větě: “Jó, život je to holt těžkej, no.” Líp to snad shrnout nejde... A co na to Stvořitel?☞ PINBACKER
úprava překlepu v textu Cambellově ↣ Campbellově (pozn. editor)
napsal Adam H.
napsala Michaela D.
