Premiéry, 3. červen 2019 23:58Popkultura je holkaRecenze filmu Šprtky to chtěj taky (2019, 102', US)

RECENZE (LK) — Možná to taky posledních pár let pozorujete, potutelné pozvolné povstání té poloviny lidstva, co nemohla (a leckde pořád nemůže) volit, pracovat, rozhodovat, prostě svobodně existovat; na rozdíl od té druhé. Snoubení plíživé růžové revoluce s aktuálním světořádem symbolizuje to, jak se dokonalá plastová figura od Mattela (i na tu dojde!) rozšiřuje a smršťuje do výšky i do stran, dříve vyrovnaně opálené a teď různobarevné hladké hrby na hrudníku se halí vedle crop topíků do lékařských plášťů, kalhotových kostýmů a uniforem. Stejně jako do hlav aktuálních manažerů ikonické dívčí hračky prosakuje i do jednaček studií a z nich do kinosálů: rovnoprávná, sarkastická, důrazně korektní životodárná protipatriarchální žíravina.

Přesně tohle jsou Booksmart, moderní feel-good film, kterému dominuje následující, výsledkem potvrzená teze, odlišující ho od (zejména dřívější) žánrové produkce: holky a jejich přátelství zvládnou utáhnout celý film a nemusí se při tom pitvořit, chovat se úplně debilně ani prioritně najít lásku svého života. Přihoďme do mixu nenucené racionální životní lekce, zejména nabádání ke zdrženlivosti ve vlastních soudech nad ostatními, a máme něco, co je konečně hodno reprezentovat dobu dvacet let od přelomu tisíciletí.

Kamera sleduje ústřední duo Molly (Beanie Feldstein) a Amy (Kaitlyn Dever). Ambiciózní Molly se právě hroutí svět, protože mimoděk zjistila, že dobré školy a kariéry čekají i na ta děcka ze třídy, která posledních pár let před maturitou nezasvětila výhradně vysedávání v knihově a lovení položek do životopisů. S Amy v závěsu se pomocí taxikářských appek vydávají na epický quest s cílem alespoň tenhle jeden den pořádně zapařit.

Přestože logika a motivace hlavních postav nijak nenovelizuje zákony teenage komedie (tedy to první místy samozřejmě pokulhává a to druhé není nijak světoborné), Wilde se daří dodat dostatečný počet plastických vedlejších postav, příběhových odboček, herecké chemie hlavní dvojky a jakési důvěrné upřímnosti, aby udržela setrvale vysokou úroveň sofistikované zábavy.

Po cestě Wilde pracuje vychytrale s modelem boření očekávání a hmatatelným vzájemným respektem všech postav, které se kritizují, jsou terčem posměchu a pykají jenom za své skutečné poklesky a chyby: obrovským obloukem se vyhýbáme zbytečným mindrákům a přerodům káčátek v labutě, ty nahrazuje veskrze rozumný sebezpyt a vývoj jednotlivců i kolektivu. Tahle atmosféra „korektnosti“ je natolik uvolňující, že do značné míry zakrývá i nedostatky a plošší místa snímku, v každém záběru a každém dialogu je na svém místě, připravená pro divákovo rochnění, kdyby nebylo z čeho jiného mít radost – ale většinou je.☞ PINBACKER