Pinbacker ~ Premiéry ~ recenze
Jedna matka a jeden maraton; tři dcery a tři stereotypy v mužském filmu pro nenáročné české publikum. A k tomu hodně prodaných lístků, vysmáté sály, pár kritických odsudků a navrch něco komentářů o každodenním patriarchálním bulšitu. Kdo má pravdu a kdo koho doběhl?

Obhajoba jednoduchého humoru pro ženyrecenze napsala

Linda Keršnerová

dne 18/2/2019

K rozklíčování základního nastavení Žen v běhu totiž nemusíte být zrovna filmový nadšenec nebo sociální inženýr: že nová česká komedie je hrubě oddechová, tzv. „ze života“, tak trochu o lásce (ale ne zas nějak přehnaně) a že všechno dobře dopadne, se přece ví. Ve filmu dokonce zazní trochu symptomaticky celá píseň populární skupiny Mirai s názvem Když nemůžeš, tak přidej, jejíž vskutku otevřeně varovné tóny („Když nemůžeš, tak přidej víc, zakřič prostě z plných plic“) měly nevhodné publikum odradit už od traileru. Nějaká zklamaná stížnostní pozice je proto u Žen v běhu těžko udržitelná. Film se za hranice svého žánrového rybníčku nerozpíná a nesnaží se o vynalézavost, ale kdo to po něm chtěl?

Přesto ublížené reakce, které se na Ženách v běhu vozí pro jejich domnělé vyznění, že každá ženská, která neví co by, si musí najít chlapa, aby vyřešil všechny její problémy, provokují alespoň mírnou opozici. Copak Ženy neukazují Marcelu (Tereza Kostková) jako obětavou matku, která se jednoho dne vlastní obětavostí dopálí takovým způsobem, že zavede zpohodlnělému partnerovi a synům režim, v němž se konečně musejí starat o domácnost, ve které s ní žijí, a zohlednit její koncepční životní přání? Mladší Báru (Veronika Khek Kubařová) jako osobnost neochotnou podřídit svou vizi o vztahu, rodině a výchově představám prvního volnomyšlenkářského ani druhého autoritářského partnera? A konečně nejmladší Kačku (Jenovéfa Boková) jako osvobozenou od nevyrovnaného vztahu s ženatým nadřízeným, který ji dosud mohl využívat pro její prekarizovanou pozici s ohledem na závislost jejího postavení v zaměstnání?
© CinemArt / Infinity Prague

Všechny tyto obraty, které Ženy ve filmu podstoupí, jde přece v rámci filmové a komediální zkratky číst i jako silné ženské pozice. Akorát pro to asi na straně uvědomělejšího diváctva není vůle, protože je to české, končí to happy endem a neskrývá se to návazností na Poledňákovou.
Jednodušší (pouze ojediněle primitivní) humor, přímočará zápletka a pokyvování směrem ke kýči by nemělo automaticky ze stravitelné české komedie dělat fackovacího panáka. Při troše dobré vůle se u ní mohou pohodlně bavit i ti, kdo ví, že s chlapem můžete spát, když zrovna chcete, a ne proto, že chce on, protože je středa.