Premiéry, 16. prosinec 2018 17:44Is this his real life?Recenze filmu Bohemian Rhapsody (2018, 134', GB/US)

RECENZE (AH) — Samozřejmě jde o Mercuryho – ikoničtější postavu šoubyzu osmdesátých/devadesátých let hledat těžko. Ostatně, české diváctvo chozením na nový Singerův film začlo slangově říkat "jdem na Freddieho" a v kultu jeho osobnosti leží místní jádro pudla, se kterým se Brian pere. Tedy do jaké míry se vyvarovat/dostát poplatné reklamě (zadání od žijící části kapely na film "o tom pěknym") a kam až zajít s výkresem mnohovrstevnatého, tragického osudu zpěváka s bílým tílkem a ikonickou mustáží. Herecky šel Rami Malek v jeho portrétu samozřejmě dál než jen k oblečení, účesu a předkusu – ostatně podobně jako on jsou do snímku obsazeni i zbylí členové kapely, které lze v doprovodných videích z placu vidět s Rogerem Taylorem či Brianem Mayem, jak jim ochotně vysvětlují brnknutí do strun nebo rozmlácení bubnu. Ansámbl zkrátka vypadá tak, jak má, a chová se přesně, jak jeho předlohy chtějí, aby se choval.

Což není nic, co by měl mít divák filmu a Singerovi za zlé, ostatně už distributor poskytuje v popisku ke snímku návod, s jakým myšlením zaplout do sedačky: "Film Bohemian Rhapsody je oslavou rockové skupiny Queen, jejich hudby a především Freddieho Mercuryho, který svou tvorbou i životem vzdoroval všem myslitelným stereotypům, díky čemuž se stal jedním z nejvýraznějších umělců na světě". Prezentuje se tedy oslava legendy, nikoliv její biografický ponor či obraz osmdesátkové LGBT scény. Všechna tato místa se sice ve filmu na mžik objeví, často se vzápětí zahazují v prospěch ukázky, jak banda složila slavné "bum bum ts" nebo kolikrát nahrála sólo s vokálem do slavné rockové opery. Zkratkuje se i v drogových večírcích a ve sváru v "odsouzeníhodném" životním stylu čtyř různých osobností (konkrétně té ústřední), které svůj vztah neustále definují jako rodinný, přestože jde pořád o čtyři muže žijící v etapě dějin, kde byly pojmy jako homosexualita či AIDS stále neznámým strašidlem. A pak se kluci rozpadnou a znovu složí, aby se neřeklo. Ne pro historickou přesnost, ale pro film.

Singer se vůči stereotypům snaží vymezovat, ve většině případů do nich ale padá po hlavě – ať už mělkým exkurzem do Freddieho psyché či zbytečným klišé, jako je jeho vztah s otcem a rodinou. Nutno podotknout, že v ostatních ohledech oné kapelní "reklamy" jedou tvůrci na plný plyn – servírují podbízivý audiovizuál s největšími rádiovými hity, přehrání celého Live Aid koncertu takřka v reálném čase a spoustu dalších uspokojivých momentů, nad kterými zanotuje i ten jeden nefanda Kvínů, co sedí s pochybností v sále úplně na kraji. Zkrátka se musí k Bohemian Rhapsody přistupovat jako k oné "oslavě", nikoliv jako k objektivnímu a faktickému obrazu "jedné kapely". A "jít na Freddieho" zkrátka proto, že na něj chcem vzpomínat v tom nejlepším světle.☞ PINBACKER

RECENZE (LK) — Co charakterizuje tuhle očekávanou senzaci, která baví masy tak, že člověk, co chodí do kina dvakrát do roka, v něm najednou vydrží přes dvě hodiny a za týden jde znovu? Proč se i maloměstské sály otřásají duněním kytar třikrát denně? Proč titulní skladba rozbíjí žebříčky scrobblení?

Samozřejmě, že jde o film, který se nemůže vynechat. Především totiž poskytuje možnost vyslechnout ve skvostném zvuku a kvalitních kulisách tolik (a tolika) milovanou hudbu a pokochat se řemeslně zdařilou poctou ikoně, která poctu rozhodně zasluhuje. Herci excelující, hluky bouřící, kostýmy impozantní, výprava exkluzivní. Hoši, děkujem.

V detailech ale vyznívá Bohemian Rhapsody uměle a komerčně, prezentovaný příběh výjimečnosti dusí nevyžádanými zkratkami. Dozvídáme se, že AIDS způsobuje jedna návštěva gaybaru, a podprahově navrch dostáváme jednoznačně zprávu, že sem, tedy na smrtelnou postel, našeho hrdinu přivedl konkrétní bezpáteřní spolupracovník, který ho také po léta využívá a zároveň způsobuje rozvrat v kapele – víc záporných (nebo nejdejbože nějakou komplexní!) postav by totiž asi plátno nesneslo. Přitom vystříháním těchhle přibarvených osudových scén snad mohl vzniknout lepší snímek o samotné kapele (v kapelních scénách je film jednoznačně nejsilnější), ve vytvořeném díle plní nedůstojnou funkci posuvníků děje.☞ PINBACKER