Pinbacker ~ Premiéry ~ recenze
Pokus o vzkříšení legendárního marseillského taxíku dvacet let po premiéře původního snímku a deset let od posledního pokračování dojíždí do cíle na poslední kapku v nádrži a smutně ukazuje, že u filmů, stejně jako u aut, udělají málo parády neoriginální náhradní díly.

Taxi zpětrecenze napsala

Linda Keršnerová

dne 13/5/2018

V době restartu Hvězdných válek je strašně snadné propadnout touze rekonstruovat třeba i takový ten prchavý okamžik někdy po přelomu tisíciletí, v neděli odpoledne, kdy na obrazovce babiččiny televize, zčásti zakryté bílou háčkovanou dečkou, běžela – ve výborném českém dabingu – ta ztřeštěná francouzská komedie o taxíku, co uměl lítat (mimo jiné), a jeho svérázném řidiči, který pomáhal policajtovi – ňoumovi potírat organizovaný zločin. V tomhle případě ale prostě člověk nesmí pokušení propadnout a nenechavým hláskům v hlavě neměli naslouchat hlavně ani sami tvůrci.

Taxi 5 na své předchůdce navazuje prohozením atributů ústředních postav (hlavní polda je tady ten schopný, zatímco synovec taxikářské legendy hraje blbce) a ponecháním všeho ostatního na svém místě, akorát v o třídu horším podání. Pořád jsou tu lupiči, auta a humory, jenže lupiči nejsou vynalézavější, auta rychlejší a vtípky vřelejší, než na konci devadesátek, ale právě naopak. Nezřídkakdy celá podívaná sklouzává ke kýči a tam, kde se pokouší o situační humor, k jeho záchodové verzi. A to je strašná škoda.
© EuropaCorp. Distribution

Je potřeba po zásluze ocenit Francka Gastambideho, který zvládá roli scénáristy (na scénáři se údajně vedle produkce podílel také Luc Besson, který napsal všechna původní Taxi: poznat to nicméně nejde), režiséra a herce v titulní roli. Přitom právě v poslední z těchto úloh, zejména v tandemu s Malikem Bentalhou, často svým přirozeným hereckým projevem a citem pro okamžik tahá film z nejhoršího. Vedle těchhle dvou marseillských "Mizerů" je zbytek hereckého ansámblu smutnou sbírkou karikatur, které nemají čím překvapit.

Snímek vystihuje asi nejvíc hmatatelný pocit nevyužitého potenciálu. Film se otírá o Uber, policejní korupci i etnické stereotypy, žádné z témat ale ani trochu nerozvine a jen co je naťukne, radši se hned vrátí ke skřípění kol, kradení diamantů a polibku na závěr. Kdyby se přitom všechny scény s tělními tekutinami a exkrementy zaměnily za něco, co by posouvalo zápletku, nemuselo to být ani zdaleka takové utrpení. Pro věrného fanouška je zdrcující i prakticky úplná absence hlášek, jejichž kulometné tempo bylo pro sérii charakteristické.
Taxi 5 prostě řadí nepovedenou zpátečku a nezachraňuje ho totální nasazení Francka Gastambideho ani producentská nálepka Luca Bessona. Vrcholem snímku je minutová retrospektivní montáž, která připomene, že i zpropadené Taxi 4 mělo aspoň Daniela, Émiliena a minimálně jeden povedený vtip.