„V nedělním oblečení / nastoupíš před komisi, / studené vysvědčení / vezme, co bylo kdysi. / V portmonce umístěnka, / slavnostní učitelé / a lež - co první směnka / úvěru pro dospělé,“ zpíval Karel Kryl a protagonista Zkoušky dospělosti by mu přitakal. Lékař Romeo si ale tak moc uvědomuje zkaženost praktik světa dospělých, až je považuje za nutné zlo. Drama drobných úplatků, lží a přetvářky může začít.

Dceřina maturita a přejetý pesrecenze filmu napsal

Lukáš Červený

dne 26/4/2017


Pinbacker ~ Premiéry ~ recenze filmu
Rumunský rodák Christian Mungiu přitom píše a režíruje esej o rodné zemi, aniž by divákovi ukazoval cokoliv výjimečného. Právě naopak: Romeo Aldea je obyčejný chlapík, táta, který by pro dceru udělal první poslední, vede úspěšně tajenou aférku a jeho vztah s manželkou je na bodu mrazu. Přesto se snaží vše investovat do dceřiny budoucnosti, která je někde venku, mimo Romeem odepsané Rumunsko. „Dospělé kompromisy“ tak staví nade vše. Vždyť proč se rozvádět, dokud dcera nestuduje v zahraničí?

Jednoduchá událost však řetězec kompromisů zpřetrhává. Elizu se někdo pokusí znásilnit, v sebeobraně si naštípne kost a jelikož má zrovna před maturitou, tedy posledním schůdkem na cestě pryč, ruka v sádře se stává překážkou. Zdá se, že otcův plán selhal. Romea sledujeme v zoufalé snaze zajistit dceřiny maturitní výsledky – a tudíž i její budoucnost – za každou cenu. Kompromis, který předtím tolik vzýval, se odhaluje coby pouhé zastřešující zaklínadlo. Jakkoliv dobře míněné kroky se teď obhajují větou „takhle to ve světě dospělých zkrátka chodí“ a kompromisy pomaloučku přerůstají ve zločin: váhavý, ale v očích zákona stále zločin.

Síť úplatků a lží přitom ve Zkoušce dospělosti Mungiu zamotává mimoděk, zcela v souladu s dobrými úmysly postavy. Emblémem celé situace se stává cesta do školy, při které Romeo dceři vysvětluje, proč je třeba, aby se sebrala a k maturitě šla. Pro své vysvětlování přejede na sídlišti pobíhajícího psa. Vystoupí z auta a nepůsobí otřeseně: ostatně ani v tu chvíli není jasné, je-li zvíře mrtvé, nebo jen zraněné odpočívá kdesi v houští. Když se pak na místo nehody pozdě v noci vrací a s baterkou psa hledá, propukne v pláč. Lidská reakce se v tu chvíli nutně dere na povrch: celý zbytek dne totiž dřímala za ztuhlou tváří lékaře. Chyba, kterou Romeo udělal, když dceři přikazoval, aby maturitu skládala bez ohledu na trauma ze sexuálního útoku, vyplouvá na povrch spolu s emocí. Na nápravu je však pozdě: Romeo se dále propadá do vybájených zásad a omílaných pravd, přičemž jejich lživosti snad ani sám nevěří, jen neví, co jiného si počít.
Christian Mungiu ukazuje zmatený svět dospělého, který se stará o život svého dítěte, zatímco jeho vlastní se mu drolí mezi prsty. Pohled to však není chladný: naopak, nabízí pochopení, rozvláčné vysvětlení motivací i tolik potřebnou katarzi. Zkouška dospělosti je dík tomu civilní tragédií, která nepůsobí nuceně, ale zkrátka ukazuje, jak moc se něco kazí nejen pro rozhodnutí, která jsou špatná, ale i pro ta, která se nám v dané chvíli zdají být ta nejlepší. Jenže mějte děti a dělejte dobrá rozhodnutí...
7