Premiéry, 10. září 2016 10:29 aktualizováno 28. červen 2017 15:49Opatrně volená slova i nábytek přibitý hřebíkyRecenze dokumentu One More Time with Feeling (2016, 112', GB)

RECENZE (LČ) — Cave totiž staví předpoklady na hlavu a režisér Andrew Dominik mu svou dekonstrukcí formy notně pomáhá. Není dokument jako dokument: od 20,000 Days on Earth, předešlého portrétu Caveovy tvorby a jakéhosi fikčního vhledu do všedního života alternativní hvězdy se přitom změnilo mnohé. Zůstává hudba, Warren Ellis & the Bad Seeds a Caveův šamanský overdub napěchovaný filozofováním. Co se změnilo je obsah těchto úvah: stále se jedná o zápisky z Caveova notesu či bezprostřední myšlenky, oproti striktnímu scénáři 20,000 Days on Earth se ale objevuje porce nadhledu a celkový pocit vyjádřený Cavem jako "proč tohle sakra děláme?"

Už od Nebe nad Berlínem Wima Wenderse přitom Cave dokazoval, že hudba v jeho podání umí být i podmanivě vizuální. Dominik jako režisér tak má zdánlivě z poloviny hotovo: natáčí s chodícím charisma, o životě po traumatu se stále nově promlouvající hudbou. Přesto mohl udělat hned několik chybných kroků.

Jeho rozhodnutí postavit dokumentaristickou část i na reflexi dokumentování jako takového se ale ukázalo být správným a zároveň umírněně realizovaným. Digitální kamera na druhou stranu příliš okatě demonstruje, co všechno umí. Opravdu silná stránka Dominikovy režie je přitom klipařina: doprovodit osm skladeb z alba Skeleton Tree se mu daří profesionálně a osobitě. Zachycuje přitom Caveovo vyčerpání a třesoucí se hlas stejně jako životní energii, kterou vkládá do písní i na skládání se podílející Ellis s ostatními spoluhráči. Dva padesátníci máchající rukama nikdy nepůsobili podmanivěji.

V jednotlivých rozhovorech se přitom odkrývá úplně jiná stránka filmu, a sice humor. Na jedné lodi se ocitá první, tklivá a naléhavá píseň "Jesus Alone" a Caveova žena Suzie chronicky přesouvající nábytek v bytě. Cave vtipkuje i sám o sobě, ptá se spoluhráčů na svůj účes nebo shazuje celou ideu dokumentu. To nebrání tomu, aby ve vzduchu visela tragédie syna Arthura: pytle pod očima a slzy na krajíčku ale právě díky tomu nezapůsobí ani jednou sentimentálně. Cave si soukromí střeží a jeho žena ještě víc. Nejemotivnější scénu pak Suzie začne příkazem sama k sobě: "Nebreč." Vystihuje tím jak zdrženlivost, kterou Dominik u Cavea postupně odbourává v průběhu dokumentu, tak závažnost celé zkušenosti, která se vepsala do života rodičů.☞ PINBACKER