Charlie je raněná ryba s velkým srdcem, ztracená pod tlustou vrstvou tuku, smutku a viny. Setkáváme se s ním v omezeném prostoru několika pokojů a verandy, kam se zvládne dovalit, a v omezeném čase posledních dní, které mu v kritickém stádiu obezity zbývají.
RECENZE (MD) — Po temně alegorické Matce se Darren Aronofsky uchyluje do zcela jinak stísněného interiéru a pod drobnohled světel reflektorů si bere někoho, od jehož příběhu máme tendenci se odvracet, nevěnovat mu příliš pozornosti nebo ho krátkozrace odsoudit. Se záměrem prohloubení našeho soucitu se pouští do důkladné pitvy, která rozkrývá člověčenství hlavní postavy a umožňuje nám v ní poznat jednoho z nás.
Charlie v mnoha ohledech selhal – jako otec vůči své dceři, jako manžel, jako milenec, a nakonec i jako obyvatel své tělesné schránky. Až když už zašel příliš daleko a může zemřít každým dnem, začne si palčivě uvědomovat tíhu svých selhání a dochází do bodu, kdy začíná na poslední chvíli řešit to opravdu podstatné. Tím je především pochroumaný vztah s dcerou Ellie, která ho z duše nenávidí. Na pozvání se objeví v Charlieho samotářské sluji, prská kolem sebe jedovaté sliny a vystupuje jako ztělesněné zlo, za nímž se však skrývá hodně bolesti. Z toho taky přišla tátu obvinit a popást se na utrpení, které teď na oplátku prožívá on. Oběť Ellieina hněvu však přijímá svoje pokání s vděkem a neochvějně věří v její dobro a lepší budoucnost navzdory osudu, do kterého ji otec uvrhl.
A24 / Protozoa Pictures
Podle slov režiséra hledá Velryba odpověď na otázku, zda se můžeme navzájem zachránit. A jeho vinou obtěžkanému hrdinovi postupně dochází, že stejně jako on nedokázal zachránit svou životní lásku, seč by se sebevíc snažil, tak ani jeho nemůže zachránit nikdo jiný než on sám. K tomu ale potřebuje odpuštění a podanou pomocnou ruku, která by ho zvedla z propoceného, zaprděného gauče. Tu by k němu rádi natáhli kamarádka Liz, zapálený misionář Thomas a jeho slovo Boží i Ellieina matka. Ale ta jediná, která dokáže přimět Charlieho se zachránit, je ruka dcery.
Chemie mezi Brendanem Fraserem a Sadie Sink v ústředních rolích otce a dcery funguje perfektně, je třeskutá a podmanivá. Sadie, známá zejména díky Stranger Things, je drzým fracek, který škodí, kde se dá, a přesto chceme spolu s Charliem věřit, že v ní dřímá něco ryzího.
Filmová Velryba se zrodila ze stejnojmenné divadelní hry Samuela D. Huntera, ten také stojí za scénářem. Zážitek hlubokého ponoru do osudu hlavní postavy plyne z Hunterovy vlastní zkušenosti. Fraser, v němž Aronofsky neomylně spatřil Charlieho, a dal mu tak možnost velkolepé herecké resurrekce, se podrobil důkladnému studiu obezity a jejích příběhů, aby se do jednoho z nich mohl vtělit se vší citlivostí. Ve výsledku to dokázal natolik bravurně, až diváka uvádí do stavu na pokraji zhroucení. V jednu chvíli cítí na svých bedrech tíhu jeho břemene a v druhou, když se odvalí, nastává emoční průtrž. Jako by se se záměrem probuzení empatie zašlo až nepatřičně daleko.☞ PINBACKER
aktualizace textu z 28.2.2023 ☞ drobné úpravy od korektora (AH)
HODNOCENÍ (MD) — Aronofsky s Hunterem zinscenovali znovuzrození Brendana Frasera ve velrybí kůži. A při hloubkovém ponoru do provinilého dobráka podlomeného vlastní váhou podojí vaše slzné žlázy víc, než byste chtěli.
napsala Michaela D.
