RECENZE (JS) — Protože se cena hotelového ubytování za poslední rok zvedla o 100 %, rozhodl jsem se vynahradit si tento nekřesťanský ojeb při snídani u švédských stolů. Nad košíky tukových a celozrnných rohlíků, nad mísou křenové pomazánky a tácy s vajíčky na sto a jeden způsob ozařovala všechny přítomné prostor zahlcující bílá cedule s nápisem: „VYNÁŠENÍ JÍDLA Z JÍDELNY JE PŘÍSNĚ ZAKÁZÁNO!“ Českou pohostinnost zkrátka nezadusí ani pozlátko mezinárodního filmového festivalu. Únik na jindy nepřekonatelně brzkou ranní projekci do přívětivých prostor kina Drahomíra s nabídkou bezlaktózového cappuccina a domácí kynuté buchty se tentokrát jevil jako docela dobrý nápad. A nakonec z toho byl největší zážitek festivalu.
Zapomeňte na kvazi nestoudnost Paní Bovaryové (2014) či Odstínů šedi (2015). Za opravdové románové porno považují v německy mluvících zemích knihu Josefina Mutzenbacherová – Životní příběh vídeňské nevěstky, jak jej sama vypravuje (1906), jíž autorství je připisováno rakouskému spisovateli Felixi Saltenovi, mimo jiné autorovi příběhu malého kolouška Bambiho. Šokující ich-formová výpověď o prvních sexuálních zkušenostech hlavní hrdinky z období od jejích 5 až 12 let je hlavně perverzní fantazií muže o tom, že oběť sexuálního násilí si nekonsensuální akty jistě také svým způsobem užívá. Vyprávění dítěte o incestu, znásilňování nebo skupinovém sexu dokonce shrnuje např. stránka na wikipedii jako „ohlédnutí se za životem plným sexuálních husarských kousků, kterých si užívala během svého nevázaného mládí (DĚTSTVÍ!!!, pozn. a.) ve Vídni.“ Právě onen rozpor mezi mužským chápáním tělesných rozkoší dosažených převahou síly a drsnou realitou těch, na nichž je zlo pácháno, je středobodem dokumentu rakouské režisérky Ruth Beckermann.
Ruth Beckermann Filmproduktion
Ta v primitivních kulisách probíhajícího castingu na chystanou adaptaci výše zmíněné pornografické klasiky nechává pánské kandidáty předčítat ukázky z knihy, zahrát scénky včetně ženských postav, interpretovat konkrétní pasáže a sdílet vlastní zkušenosti z intimního života. Odhaluje přitom pokrytectví některých z adeptů, kteří nemají slitování s fiktivní postavou malé Josefiny, dokud nejsou pobídnuti k jejímu ztvárnění (to se pak byť i jen fyzická blízkost druhého herce stává nesnesitelnou), nenásilnou formou poukazuje na ubližující genderové stereotypy, které jsou zakořeněné hluboko v nás již po generace, a s formanovsky přesným načasováním ulevuje z tíže tématu vkusným situačním či performativním humorem. Mužské pokolení zde s lehkostí pronáší úvahy na téma „všude slyšíme jen feminismus, z médií samý feminismus, proč se nikde nemluví o menismu?“, nechybí klasiky jako „dnes aby se chlap bál na ženu šáhnout“ nebo „ano, ta holčička si o znásilnění farářem říkala“. Beckermann naštěstí není nějak zaujatá, nehází do jednoho pytle a dává prostor i těm účastníkům castingu, kterým je obsah knihy nepřekonatelně odporný a již si neumí představit partnerské vztahy bez vzájemného respektu a rovnosti. Tím zachraňuje chromozom XY před totálním smetením z povrchu zemského a korunuje tento malý velký snímek na filmovou událost roku.☞ PINBACKER
HODNOCENÍ (JS) — Pokud jste měli to štěstí v létě mě potkat s otázkou, jak bylo ve Varech, věnoval jsem Vám pravděpodobně nadšením překypující monolog o tomto uměleckém zázraku. A udělal bych to zas.
napsal Jakub S.
