RECENZE (JS) — Co se týče ubytování pro osoby s hendikepem, není nabídka lázeňského města kdovíjak široká. Lamentovat nad tím, že hned recepce v našem hotelu byla přístupná ze všech směrů pouze po schodech, že vstup pro vozík z vedlejší ulice se otvíral pomocí nefunkčního zvonku na recepční a že v našem speciálně pro lidi na vozíků upraveném pokoji nefungovala stolička ve sprše, a člověk se tak musel sprchovat v sedě na záchodové míse, by proto bylo spíš kontraproduktivní. A hrozilo by, že příští rok najdu střechu nad hlavou leda tak na autobusovém nádraží. V pokoji vonícím po pačuli se tak vzpamatovávám z prvotního popříjezdového šoku, dojídám z domu připravené lehce navlhlé toasty s plátkovým sýrem a dijonskou hořčicí a vyrážím na první projekci do Kinosálu Pupp.
Cow Hip Films
Režisér Max Walker-Silverman se zde společně s překladateli ujímá mikrofonů a s upřímnou pokorou v hlase a držením těla děkuje divákům za příchod na promítání, sdílí s námi pocit okouzlení, který zažil, když se včera večer procházel po promenádě a viděl na jednom místě ženu ve večerní róbě popíjet šampaňské při hluboké debatě o umění s mladým mužem v roztrhaných kalhotách a s bosýma nohama. Život i tvorba tohoto autora z amerického Západu oscilují podobně mezi volnomyšlenkářským/alternativním způsobem života a potřebou člověka být součástí dnešní společnosti.
Cow Hip Films
Love song je lyrickým portrétem samotářské Faye (famózní Dale Dickey) žijící v liduprázdném coloradském kempu, jejíž každý den se od úmrtí jejího životního partnera rozplétá strojově zažitými postupy. Nechat se probudit švitořením zdejšího ptactva, pustit si rádio, uvařit si kávu, zkontrolovat past na humry, spařit je, sníst je, nastražit pasti nové, čekat, zda jí pošťák (jedna z mála možných interakcí s člověkem) na koni přinese nějakou zásilku, zda si dá šálek kávy, rozjímat, rozdělat táborák a s baterkou v ruce a knihou o nebeských souhvězdích v druhé pozorovat noční oblohu. Silvermenův delikátní cit pro humor umně rozbíjí vkrádající se pachuť po romantizování samotářského bytí, lehký patos doplněný precizně vybraným soundtrackem nicméně párkrát vyžene do výšin neubranitelného se dojeti.☞ PINBACKER
HODNOCENÍ (JS) — Snad každý jsme někdy koketovali s myšlenkou sejít z vyšlapané životní cesty a vydat se proti proudu. Stačil by přece jeden malý krok. Ale zvládl*a bych to? Jak moc mi velí materialismus? Co na to řekne okolí? S vyprazdňováním hodnot jako kariéra, peníze či vztahy v postpandemickém světě a kultuře tiché rezignace je téma smysluplného a naplněného života aktuálnější než kdy jindy. Pamatujete si, co v úvahách naposledy zadrželo vás? A obstálo by to i dnes?
napsal Jakub S.
