Pinbacker ~ Festivaly ~ 55th KVIFF recenze
Není nic neobvyklého, aby návštěvník filmového festivalu stihl i šest snímků za den. Internetové databáze k nim v tu chvíli nabízí okolo dvou diváckých hodnocení, lze-li profil snímku vůbec nalézt. Těžko se tak vyhnete braku. Toto je ovšem výběr děl, kterým byste se vyhýbat neměli.

Co Vám chybí v My Listurecenze napsal

Jakub Strouhal

dne 6/10/2021


recenze filmu Pleasure ~ Strouhal
Tato recenze by měla být stejně jako film nepřístupná do 18 let.

Člověk by řekl, že porno, sex a nahota už dnes nikoho nepřekvapí. Díky dvojklikové dostupnosti formují porno pohádky představu mladých o intimitě a výkonnosti již od raného věku a všichni tak nějak tušíme, že nejde o práci nikterak snadnou. Nikterak snadnou práci neměla ani švédská režisérka Ninja Thyberg, která před promítáním vysvětlovala, že přípravám Rozkoše věnovala několik posledních let svého života. A je to znát. Thyberg nemá potřebu pro ni již všední prostředí, postavy a kulisy zbytečně ždímat a zobrazuje cestu Belly Cherry za blyštivou slávou dohola upraveného červeného koberce tak civilně, jak jen je to u příběhu, jehož vyvrcholením (;-)) je dvojitý mezirasový anál, možné.
Plattform Produktion

Celý zážitek navíc umocňuje obsazení skutečných pornoherců a pornohereček, nulová cenzura zachyceného a jedno z nejbrutálnějších vyobrazení znásilnění, co jsem kdy viděl. Thyberg nás dopředu upozornila, abychom se na tuto scénu připravili a případně si zakryli oči. Jestli něco, já bych doporučil zrak neodvracet. Protože i tak vypadá v dnešní době každodennost. A ta se uhnutím pohledu lepší nestane.

recenze filmu Vị ~ Strouhal
Rád bych se předem recenze omluvil, že následující hodnocení není stoprocentně obhajitelné, jelikož mohlo být ovlivněno tím, že v kinosále Husovka bylo místo pro handicapované osoby na balkóně vlevo u stěny, šestina plátna mi proto zůstala po celou dobu stopáže skryta.
E&W Films

Byla pro mě Chuť jedním z nejsilnějších zážitků festivalu? Stoprocentně. Doporučil bych ji k vidění? Jen na vlastní nebezpečí. Režisér Lê Bảo natočil nekompromisní umčo. Snad nikdy jsem neviděl tolik lidí odejít z promítání. A je to celkem pochopitelné. Abstraktní myšlenky, nepřístupný symbolismus, šokující syrovost a nedivácký děj vyžadující stoprocentní pozornost není zrovna to, na co má každý chuť a sílu v sobotu v 10:00 dopoledne. Já měl ale štěstí a příběh nigerijského fotbalisty Bassleyho ve slumech Ho Či Minova Města mě přes kůži, žebra a srdeční komory přibil k opěrce. Filosofická úvaha o tom, kolik v sobě má moderní člověk člověčiny, 5 tipů a rad, když si domů pořídíte mečouna, a dechberoucí vizuál nafukování horkovzdušného balónu v jednom. Troufnete si na to?

trailer 1

recenze filmu Zgjoi ~ Strouhal
Jestli letošním Varům něco kralovalo, byla to sekce Horizonty. A i snímek Úl její dominanci potvrdil. Příběh Fahrije, kosovské ženy, jež ještě mnoho let po válce čeká na odpověď, jaký osud potkal jejího manžela, by se mohl velmi snadno zvrtnout v neupřímné melodrama chtivé slz a dojetí. Místo toho se režisérka Blerta Basholli úspěšně vyhýbá všem lákavým svodům hollywoodských ždímaček a odvádí pozornost k nesnesitelné všednosti života po (doplňte si sami). Když se po mnoha proplakaných týdnech, kdy vám zahození života do koše připadá jen jako další položka na to-do listu někdy mezi ranním čištěním zubů a odvedením dětí do školy, jednoho dne rozhodnete, že to tedy prubnete a dáte světu ještě jednu šanci, nové dny vám rychle připomenou, že bytí nemá snadnost v popisu práce. Filmů o silných ženách, které se osudu a společenským okolnostem navzdory vzepřou patriarchálnímu bullshitu, se nikdy nepřejím.

trailer 1

recenze filmu Flugt ~ Strouhal
V neděli ráno ve Varech pršelo. Už jsme vycházeli z pokoje, když se vedle postele rozdrnčel hotelový telefon. Recepce nám dávala na vědomí, že u vchodu na nás již čeká festivalem zajištěný převozník. DÍKY! Kino Drahomíra je místo přesné podle mého gusta, koupíte si zde kynutou buchtu, udělají vám kakauko do plechového hrníčku a představení může začít.
Final Cut for Real

Hodně se mluví o tom, že v české politice chybí ženy. Ty mají zejména v otázkách péče o rodinu jinou, často nepřenositelnou, životní zkušenost. Nepřenositelnou životní zkušeností je jistě i migrantství. Kdo z pohodlí evropského domova přispívá do této nelehké debaty proslovy o tom, jak mají lidé zůstat doma a bojovat za svoji zem, tomu nejspíš nikdy nevybuchl dělostřelecký granát za zády. Nikdy nevložil veškeré své úspory do rukou pašeráků, nikdy se bez znalosti jazyka a místních poměrů neocitl v cizí zemi, nikdy nestrávil nejlepší roky svého života bez blízkých, ve strachu a bez nejmenší jistoty zítřka. Jonas Poher Rasmussen proto terapeuticky věnuje bolestných 90 minut vzpomínkám Amina na jeho cestu z afghánského pekla/domova. Těžko věřit, že jsme právě dnes svědky dalších, podobně pohnutých, příběhů. Nepoučíme-li se, čeká nás repete. A vsadím ruku, že i když taky půjde o film animovaný, nebude to žádná pohádka.
Karta filmu

Flugt

Flugt
DK/EE/FI/FR/IT/NO/SI/ES/SE/US 2021
celovečerní
festivalová premiéra 24/8/2021 na 55th Karlovy Vary International Film Festival


trailer 1