Pinbacker ~ Festivaly ~ 55th KVIFF recenze
Středozemní impresionismus, zlatá horečka, krabi, ztracené lodní posádky, Ohňová země a vším prostupující novověká romantika – Re Granchio je celovečerní debut režijní dvojice Alessia Rigo de Righi a Mattea Zoppise, co uspěl v letošním canneském Quinzaine des Réalisateurs a dostal se do karlovarské sekce Horizonty. Necelé dvě hodiny stopáže ve sluncem zalité Evropě 17. století založené na skutečné legendě uhrančivého ztroskopsance, co vyměnil boj proti vrchnosti za hledání smyslu bytí a vlastního vykoupení, jsou festivalovým balzámem na duši.

There Will Be Crabrecenze napsal

Adam Hencze

dne 13/9/2021

Jde o senzačně staromilskou podobu hrdiny donquijotovského ducha, bojujícího se světem i sám se sebou, a o formu, tempo a stylový rukopis moderně rámované řemeslné staré vojny, kde je zdánlivým zdrojem konfliktu zavřená branka, kterou nyní lid nemůže procházet městečkem tak, jak měl ve zvyku. Zpočátku imaginární odboj proti místnímu knížeti dodá Lucianovi (přesně obsazený římský sochař Gabriele Silli) společně s těžkým červeným vínem z místní hospůdky kuráž k vokalizaci skutečnosti, která trápí tuhle italskou polis. Okolnosti ztíží fakt, že rozervaná, těžce romantizovaná podoba Luciana je na kordy tak nějak s každým – až na sličnou Emmu, dceru pomstychtivého Valentina, se kterou má podstatně jiné úmysly.
Shellac Distribution

Krásou a vůní starobylna opředená zápletka je v Re Granchio malovaná silně zabarvenou kamerou, které pomáhají pečlivé obhlídky lokací z míst, co jsou často dechberoucí, a podtrhují tak celkový omamný podtón příběhu, co se skutečně odehrál a dál přežívá v dnešním folkloru. Jeho děj protíná magický realismus drsně spojený s realitou doby, ve které nebylo každému zrovna hej, používá lidovou slovesnost a zní lidovou písní, co zní během lineární montáže, a používá se v přestřihu do dalších dějových aktů. Působí knižně, i když literární předloha neexistuje.
Shellac Distribution

Vysoká podmanivost vrcholí v druhé části historického diptychu, kde se děj a Luciano přesouvají do Ohňové země (reálně do lokací Argentiny), kde krom oproti Itálii diametrálně odlišné fauny i flory hledá hrdina jiný, nový cíl: zlato. Horlivá honba za krví zalitou komoditou se tak místy žánrově mění na drama o přežití i western, kde je neradno pít chaluhami otrávenou vodu a v němž se nejde daleko přes mrtvoly.

Přitom je vše produkčně i režijně vyvedené do detailu: ať už jde o celkovou výpravu, která je v rámci festivalového filmu rýsována pořád menším měřítkem, ale taky je dotažená každým coulem, nebo o onu knižnost, kdy se divákovi dostane pocitu, že čte z románu Hemingwaye nebo Garcíi Marquéze. Tím víc, když autoři v samotném závěru zbaví snímek v nehostinném jihoamerickém skalisku nasbírané špíny a očistí ho romantistickou pointou, která na sto minutách udělá příkladnou dramatickou smyčku a zlatou horečku transformuje na nekončící putování za smyslem vlastní existence, na neutuchající vykoupení z vlastních hříchů: ať už byly úmyslné, či nikoliv.
Shellac Distribution

Srovnání s Až na krev (2007) se nabídne v expozici neutuchající samoty a nejistého osudu, co kráčí kamennou pustinou i životem bujícím lesem. Plainview i Luciano mají v hledáčku povrchní honby za ropou i zlatem hlubší úmysly a na své pouti dojdou jisté formy upokojení, ovšem ne odpuštění. Rodina, nebo blízkost milované osoby jsou artiklem, co v těchto příbězích život nenabízí, a když ano, oba hrdinové ho konečky prstů od sebe nevědomky odstrkují. A tyhle nekompromisní žánrovky, co sebevědomě míří na cíl až do samotného konce, se prostě musí cenit.
Knižní čarování bez literární předlohy, cesty z rodných měst a vísek v Toskánsku až na konec země, do míst, kde jsou mapy prázdné. Vysoce současné putování pro všechny alespoň trochu ztracené duše v nejvíc cinefilním zážitku letošního programu karlovarského festivalu.

Hodnocení zbytku redakce:


trailer 1