Marhoul se svým v našich luzích a hájích mediálně přeexponovaným filmovým dítkem konečně přichází do tuzemských kin – po novinářském “poprasku”, kde se ze sálů hromadně odchází a kde si pisálci mlčenlivost podepisují vlastní krví, poodhrňme závěs nad tím, jaké to Ptáče ve skutečnosti tedy je. Kontroverzní příspěvek s evropskými parametry a tvářemi velkých herců z plakátů? Tak nějak, pálivější otázkou ale zůstává, zdali se Marhoulovi podařilo povýšit svůj životní projekt na něco vyššího než jen tříhodinový přenásilný art o lásce za časů cholery války. Kde je tedy jádro tohoto konkrétního pudla (upálené fretky)?
RECENZE (AH) — Vpředu je nutno uznat, že si Marhoul tuhle pozornost, v kontextu toho, co se mu podařilo natočit, zaslouží právem. A není třeba to svádět na účast v rámci filmového festivalu v Benátkách, i když je to samozřejmě dost příjemné plus, meta, kterou si uťápnutá česká filmová hrdost přála několik dekád. Tam je (jako ostatně na většině jiných svátcích filmu) mimochodem zcela normální, že se novinářské projekce vyprázdňují a naplňují, stejně tak je pochopitelným pravidlem, že pisálek nevyzradí kvality i špatnosti snímku do jeho oficiální večerní premiéry. To jen pro uvedení na pravou míru.
V Benátkách bylo k vidění současné italské drama SOLE (psali jsme zde), k jehož shrnutí by stačila jedna, dvě věty. Byl nepěkný, nepříjemný, přesto jsou jeho dvě filmové hodiny hodné vidění. Ptáče by se oproti tomu dalo popsat ještě o fous jednodušeji, je překrásné, důkladně opečované, bez zaváhání. Přesto se dá jako snímek k vidění doporučit těžko.☞ PINBACKER
HODNOCENÍ (AH) — Velký film evropských parametrů, s přesvědčivým řemeslem pokyvujícím kinematografii ze staré školy, s možným přesahem několika ikonických epizod a obrazem v roli hlavního vypravěče. Kontroverze kolem je zbytečným rozptýlením a dobrým PR – ono ptačí mládě pod vrstvou bílé z nebe tak jako tak padne hubou k zemi. Mohlo letět výš? Mohlo, chtělo ale? Pro tuzemí a naši filmovou obec je každopádně důležité, že letělo.
Hrají Petr Kotlár, Stellan Skarsgård, Udo Kier, Harvey Keitel, Julian Sands, a další
Hodnocení zbytku redakce:
9
KA — Komu je známo Šlejharovo dílo Kuře melancholik, ten rozdýchá i Kosińského Nabarvené ptáče. Oba náměty mají společného víc než jen symboliku a sdílený osud dítěte-mláděte. Na rozdíl od filmového ztvárnění Kuřete ale Marhoul dopřál svému Ptáčeti jiskričku naděje, kterou se nepokouší jakkoliv relativizovat.