Poslední film Floriana Henckela von Donnersmarcka připomíná filmové zadání maturitní práce spočívající v úkolu vypočíst, na kolik způsobů jde ještě sklonit „vyrovnávání se s minulostí“. Výsledek je přesvědčivý výhradně ve sdělení, že jich je až příliš.
RECENZE (LK) — Film se stopáží 188 minut (náhoda?) podle očekávání předestírá následující témata: láska, nacistické hrůzy, umění (to poslední tedy spíše předstírá než předestírá). Oproti předpokladu je ale neproplétá v něčem, co by se dalo označit za drama, ale nabízí jakýsi suchý, plochý odvar, po prvních deseti minutách odosobněný a (není-li to s ohledem na prozkoumávané téma nevkusné uvést) až sterilní. Scénáristický „epický“ oblouk po úvodu rychle přilne k předem jasné lince a už z ní nevybočí, s výjimkou samojediného symbolického návratu k úvodní sekvenci, která v pohledu zpětně přetrvává jako naprosto ojedinělý funkční prvek celého snímku. Titulní přesmyčka odkazuje na to, co sledujeme: cosi, co považuje Donnersmarck za působivé, nikoliv objektivně autentické dílo.
Ještě jedna poznámka – autorka recenze se pokládá za nadšeného konzumenta ryze vizuálního výraziva. Příklady: Dokonalý trik – hromada klobouků v lese, originální Muži, kteří nenávidí ženy – trhaně se odvracející dívka na prohlížených archivních fotkách. Scénu v Nikdy neodvracej zrak s prolnutím obrazů a projekce na plátně je možno pokládat za nestydatě školácké znesvěcení tohoto filmového nástroje, které je poslední kapkou vybízející k hlasitému zaúpění nad primitivně předkládanou látkou.☞ PINBACKER
HODNOCENÍ (LK) — Prostě a jednoduše je Nikdy neodvracej zrak příkladem špatného dobrého filmu. Střízlivý divák nebude ošálen jmény a výpravou a nutně musí nesnesitelné zjednodušování prokouknout – byť obecně dosavadní hodnocení snímku hovoří spíš o opaku. Vlastně proč tomu, kdo se filmem nechá dobrovolně zaujmout, zážitek nepřát. Ostatní budiž varováni a hodně zdaru při prokousávání se třemi hodinami Donnersmarckovy nemastné fascinace vlastním opulentním scénářem. Útěchou statečným budiž majestátní skóre Maxe Richtera.
ProdukceFlorian Henckel von Donnersmarck, Jan Mojto, Max Wiedemann a Quirin Berg
Hrají Tom Schilling (Kurt Barnert), Paula Beer (Ellie Seeband), Sebastian Koch (Professor Carl Seeband), Saskia Rosendahl (Elisabeth May), Oliver Masucci (Professor Antonius van Verten), a další
Hodnocení zbytku redakce:
1
AH — Jednička za toho Richtera. Retardovaná primitivita servírována v nekonečně epických obrazech, kde Donnersmarck po ještě relativně slibném startu nepřetržitě dvě a půl hodiny masturbuje nad vlastní chytráckou blbostí. Doufám, že to alespoň točil na nějaký starý filmový cívky, protože ty hořej nejrychlejc.
napsala Linda K.
