Pinbacker ~ Festivaly ~ 26th FEBIO recenze
„Jsem v osmý třídě, nudím se a mám jít na gympl. Co tam? Otevře se kouzelná brána země hulení, pártošek a cool lidiček?“ Podobný řetězec existenciálních otázek běží v hlavě každého amerického puberťáka. Kayla, hlavní hrdinka Eighth Grade, ale není tak úplně cool. Je uncool. Introvertní. A poslouchá Enyu.

Trapná třída a Orinoco Flowrecenze napsal

Lukáš Červený

dne 22/3/2019

Diváci odvrácené strany YouTubu znají scenáristu a režiséra Bo Burnhama jako komika: jeho stand-upy plné hudebních čísel sice balancují na hraně korektnosti, ale způsob, jakým si dělají srandu z „problémů prvního světa“, je roztomilý. V Eighth Grade se sem tam blýskne nějaká ta slzička dojetí, s roztomilostí se ale šetří. Je to dobře: výlet do duše rozmazlené, zmatené holky je díky tomu exaktní pitvou internetové generace, která točí videa pro nikoho a bojí se normální konverzace.

Zní to banálně, ale hlavně díky Burnhamově režii Eighth Grade banalitu překračuje. Cit pro materiál, jakým jsou YouTubová videa, dokáže režisér přetavit například v úvodní titulkový sestřih: cesta do školy, končící trapnou hodinou sexuální výchovy, otevírá autentický svět, ve kterém chceme Kaylu vidět, ba co víc: vidět ji prozřít. Trapno, které Burnham spolu s hlavní představitelkou Elsie Fisher zachycuje, je právě díky autenticitě všeobecně srozumitelnou zprávou o současnosti. Zprávou, že ředitel základní školy předvádějící „dab“ i milující otec se právě pro svoji péči o poslední trendy stávají figurkami odloučenými od světa lidí, kteří se hledají. A i když Burnham nestřílí do všech stejnou měrou a někde by mohl přitvrdit, dokáže přesně vyjádřit fakt, že dnešní svět se všemi jeho internety pořád obývají puberťáci, kteří zkrátka nevědí.
© A24

Celý příběh podbarvuje řízný soundtrack Anny Meredith a pečlivě vybrané hitovky (včetně té od zmíněné Irské divy), které zavání nostalgií, ale včas se přiklání k současnosti. V rámci stylu navíc Eighth Grade chytře prolíná skutečná videa s fikčním světem filmu: i díky tomu Kayla působí jako holka ze sousední lavice, sjíždějící holčičí kanály o líčení a navlékání kondomu na banán. Paradoxní je rozhodnutí MPAA nalepit na Eighth Grade písmenko R a ztížit tak návštěvu kina právě těm náctiletým, kteří by ji ocenili. Je tedy Eighth Grade filmem pro rodiče nebo filmem pro děti? Ačkoliv filmový táta je všechno, jen ne špatný otec, Burnham se vybudovanou trapností přiklání spíš k dětem. Jsou to oni, komu je Eighth Grade nastaveným zrcadlem monitoru. Už proto by film měli vidět sami – bez hrozících „cringe“ momentů.
Dětská zkušenost v Eighth Grade zůstává autentickým peklem. Jen v závěru se na chvíli mění v tátovskou lekci. Místo, aby oheň stravující cetky minulého já přeskočil do duše výrostka, zháší ho poklidné smíření. A naděje v další, „lepší“ já... Burnham se v tu chvíli mění v trochu zblblého tatíka. Přitom před tím byl cool rejžou. Ale kdo ví, třeba si ona odzbrojující hřejivost filmu žádnou tvrdou lekci nezaslouží.

Hodnocení zbytku redakce: