Festivaly ~ 24th. Febiofest ~ recenze filmu Christine ~ 27/3/2017
„Tak to byl George a jeho reportáž o organizovaném zločinu. Ale teď už přepojujeme do studia, kde nám před šokujícími záběry zohavených těl Steve prozradí, jaképak asi bude víkendové počasí. Tak jak bude, Steve?“ Fox News? Kdepak: „pouze“ přehnaná vize televizních ředitelů, kteří v honbě za koláči sledovanosti neváhali změnit večerní zprávy v makabrózní senzaci. V jimi stvořeném zákulisí sedmdesátkové televize se odehrává i drama Christine, které nabízí víc než strhující Rebeccu Hall v hlavní roli.

Ti úspěšní a ti na houpačce24th. Febiofest ~ recenze filmu ChristineFebiofest

Skutečná Christine Chubbuck byla televizní reportérkou floridské stanice WXLT. Tam připravovala vlastní sekci Suncoast Digest s příběhy týkajícími se ryze místních problémů a zajímavostí. Hned na začátku Christine ji vidíme při práci: ruční stříhání filmu na poslední chvíli, přepisování, kontrolování: vše ji představuje coby pracovitého, usilujícího člověka. Televizní prostředí proto není jen rekonstrukcí nebo zajištěním ducha doby, ale i nahlížením pod pokličku jak procesu, tak postavy. Je to právě obrazovka, kde chce Christine až podezřele příliš něco dokazovat: sobě i ostatním.
© 2016 Jonny Cournoyer, Yes But Film Corp.

Nejde přitom jen o skutečné příjimače každé dobré domácnosti. Ve volném čase Christine dobrovolně hraje maňáskové divadlo pro postižené děti. Do televize z kartonu vstrčí na ruce navlečené maňásky, Mandarinku a Houpačku. První je moudrá, druhá má kupu otázek: jejich promluvami se Christine snaží dětem předat nějaké poselství. Největší nápovědu tím přitom dává divákovi.

Lidé kolem Christine – její matka, spolupracovníci, šéf, producent i nejlepší přítelkyně Jean – se dělí na šťastné a spokojené: Jean například v nejhorších chvílích, jak sama podotkne, stačí jíst zmrzlinu a prozpěvovat si. Ve třetí skupině nepochopených a duševně nemocných tak Christine stojí zcela sama. Oba maňásci představují dokonalý svět, ve kterém by i ona našla svoji moudrou Mandarinku, osobu schopnou odpovídat či utěšovat. Nikdo takový ale v Christinině světě není.
© 2016 Jonny Cournoyer, Yes But Film Corp.

Sledování jejích proher a marných snah o úspěch v práci nebo sblížení se s na pohled dokonalým zprávařem (Michael C. Hall) tak jde ruku v ruce s pečlivou studií lidí v Christinině okolí. Teprve vztahem k nim definuje sebe jako zoufale nepochopeného, chtělo by se říci nepochopitelného člověka, kterému život dává facky v podobě depresí, samoty ale i hloupých náhod. Co Christine vytahuje z prvoplánové depky na film vážný, ale plný nadhledu, je cit s jakým scénář (Craig Shilowich) i doprovodná hudba otevírají jednotlivá dramata. V mnoha situacích podobně jako Chubbuckové divákovi nezbývá než se pousmát nad ironií osudu: ale když už to vypadá, že se alespoň něco v dobré obrátí, přichází další a další trapnosti, které se kupí až do vyčerpávajícího finále. To je většině amerických diváků bohužel předem známo.

Hlavní hodnocení ~ Lukáš Červený
Christine se se statutem zfilmovaného skutečného osudu popasovává lépe, než slušně: ústřední postavu člověka, jehož „ups and downs“ jsou už jenom „downs“ navíc nepřekonatelně ztvárnila Rebecca Hall, jejíž Christine Chubbuck zasluhuje víc než lítost pochopení. I když o něj se mohli spíš snažit lidé, kteří obklopovali skutečnou Christine. Nebo si snad jde představit šťastlivce a lehkožily, kterým alespoň jednou něco nezkřížilo plány?
7

Hodnocení zbytku redakce