Festivaly — 24th FEBIO, 27. březen 2017 11:15 aktualizováno 28. červen 2017 15:49Ti úspěšní a ti na houpačceRecenze filmu Christine (2016, 119', US)

RECENZE (LČ) — Skutečná Christine Chubbuck byla televizní reportérkou floridské stanice WXLT. Tam připravovala vlastní sekci Suncoast Digest s příběhy týkajícími se ryze místních problémů a zajímavostí. Hned na začátku Christine ji vidíme při práci: ruční stříhání filmu na poslední chvíli, přepisování, kontrolování: vše ji představuje coby pracovitého, usilujícího člověka. Televizní prostředí proto není jen rekonstrukcí nebo zajištěním ducha doby, ale i nahlížením pod pokličku jak procesu, tak postavy. Je to právě obrazovka, kde chce Christine až podezřele příliš něco dokazovat: sobě i ostatním.

Nejde přitom jen o skutečné příjimače každé dobré domácnosti. Ve volném čase Christine dobrovolně hraje maňáskové divadlo pro postižené děti. Do televize z kartonu vstrčí na ruce navlečené maňásky, Mandarinku a Houpačku. První je moudrá, druhá má kupu otázek: jejich promluvami se Christine snaží dětem předat nějaké poselství. Největší nápovědu tím přitom dává divákovi.

Lidé kolem Christine – její matka, spolupracovníci, šéf, producent i nejlepší přítelkyně Jean – se dělí na šťastné a spokojené: Jean například v nejhorších chvílích, jak sama podotkne, stačí jíst zmrzlinu a prozpěvovat si. Ve třetí skupině nepochopených a duševně nemocných tak Christine stojí zcela sama. Oba maňásci představují dokonalý svět, ve kterém by i ona našla svoji moudrou Mandarinku, osobu schopnou odpovídat či utěšovat. Nikdo takový ale v Christinině světě není.

Sledování jejích proher a marných snah o úspěch v práci nebo sblížení se s na pohled dokonalým zprávařem (Michael C. Hall) tak jde ruku v ruce s pečlivou studií lidí v Christinině okolí. Teprve vztahem k nim definuje sebe jako zoufale nepochopeného, chtělo by se říci nepochopitelného člověka, kterému život dává facky v podobě depresí, samoty ale i hloupých náhod. Co Christine vytahuje z prvoplánové depky na film vážný, ale plný nadhledu, je cit s jakým scénář (Craig Shilowich) i doprovodná hudba otevírají jednotlivá dramata. V mnoha situacích podobně jako Chubbuckové divákovi nezbývá než se pousmát nad ironií osudu: ale když už to vypadá, že se alespoň něco v dobré obrátí, přichází další a další trapnosti, které se kupí až do vyčerpávajícího finále. To je většině amerických diváků bohužel předem známo.☞ PINBACKER