Pět dětí, pět příběhů, stejná výbava – Aspergerův syndrom. Tedy ojedinělost spadající mezi lehčí poruchy autistického spektra. Tyhle nenormálně normální děti vnímají svět tak nějak po svém, ale přesto se jejich sny, touhy, obavy a každodenní starosti i radosti neliší od dětí ostatních.
Janek neklade otázky, nesnaží se analyzovat, nedoplňuje snímek odbornými diagnostikami bílých plášťů. Staví se do role tichého pozorovatele, kdy skrze svou kameru nenásilně proniká do dětského světa, nahlíží do jejich vnímání. Sleduje děti v jejich přirozené podobě s proměnlivým emocionálním rozpoložením v různých prostředích a při různých každodenních situacích. Citlivě zachycuje rozmanitost reakcí na všední skutečnosti a mimo jiné nám ukazuje, jak zapáleně a zodpovědně se děti věnují svým zájmům.
Můžeme tak se zadrženým dechem obdivovat hudební nadání sečtělého Denise, syrovost a místy až mrazivou upřímnost textů povětšinou negativně naladěné raperky Majdy. Můžeme se rozplývat nad roztomilostí malé Marjamky a jejího neúnavného, věčně přátelského bratra Ahmeda. Místy až rozněžnělé a k zamyšlení podněcující monology jsou proloženy vtipnými příběhy Lukáše, teenagera, který oplývá osobitým sofistikovaným humorem a slabostí pro Tarantinovu filmovou tvorbu.
