Filmaři nejsou zmrzlináři. Ani by se o to neměli pokoušet. Protože Alexandre Aja a jeho tým smíchali tolik ingrediencí, chutí a variant, že to celé protékalo děravým kornoutem. Jako bahno plné mořských řas, sinic a odpadků.
RECENZE (AH) — Snímků o podivných a tajemných dětech už tady pár bylo. Jeden aby hned začal být paranoidní. Teď ale není důvod k obavám – mrňavý Louis vás celkem rychle přesvědčí o tom, že vůbec nemít děti je vlastně dost super a cool volba. Protože pardon, ale kdo jen tak pro zábavu zabije svého roztomilého křečka tak, že na něj hodí obří knihu? Kdo vůbec jen tak zabije křečka?
Začátek filmu má celkem rychlý spád a letmý příslib zajímavého pokračování – dítě po vážné nehodě upadne v kóma, otec záhadně zmizí a matka se zhroutí. Ale jen na chvíli. Respektive jen do té doby, než prohodí pár trapných větných spojení s fešným doktorem Pascalem (Jamie Dornan). A láska je na světě. A letmý příslib zajímavého pokračování je pryč. Následuje pár klišé momentů v podobě nečekané promenády v ručníku aneb „otoč se, když se převlékám“, rozpadlé manželství, procítěný první polibek a konečně sex v nemocničním pokoji. Jo, Jamie má pěkná záda.
Jejich vztah ale věčně narušuje Louis, rozmazlený kluk árijského typu s věčně uhlazenými vlasy, který se opakovaně probouzí a následně zase ztrácí vědomí, občas škodí a občas brečí, sem tam se snaží být děsivý a jindy zase roztomilý. Když už promluví, tak oplývá rádoby chytrými a vtipnými slovy, do toho se pitomě usmívá a myslí si, že je strážcem vesmíru. Veškerá legrace přestane ve chvíli, kdy si ve svém stavu těžkého bezvědomí najde nového kamaráda v podobě jakési neidentifikovatelné zelenohnědé a i přes plátno smradlavé bytosti, která silně připomíná Jožina. Což určitě nebyl hlavní záměr. Jenže těžko mít strach a zároveň respekt z něčeho, co se táhne pomalu jak smůla a jediné, co vlastně celou dobu dělá, je, že za sebou zanechává sliz a promlouvá takovým tím trapným hlubokým hlasem, umělým jak prsa vaší sekretářky. To byl poslední hřebík do rakve téhle nepovedené ódy.
Přidejte obtloustlého psychiatra v papučích, naprosto neschopné detektivy, jejichž nezajímavé tváře a herecké výkony zapomenete dřív, než sníte popcorn, pár odborných medicínských názvů, záhadné sprosté dopisy, a donebevolající slátaninu máte na světě. Ale jedno filmu nelze upřít – a totiž ponaučení, že ne každé proklatě krásné a na první pohled mile působící ženě je možné věřit. A že ne vždy je dobré nezabránit svému dítěti spadnout ze skály. A dovršit to vraždou svého manžela.☞ PINBACKER
HODNOCENÍ (AH) — Lamač ženských srdcí Dornan nejspíš nebude věrohodný doktor. Ani voják. Když mu ale do cesty hodíte krásnou ženu, která příliš okatě vysílá signál „jsem-slabá-a-naivní-a-potřebuji-ochranu“, Dornan poslušně nahopká a předvede svůj herecký um v dokonalých partiích. Díky němu a díky celkem působivému soundtracku a občas zajímavé kameře se dal snímek jakžtakž bez větší psychické újmy přežít. Jakžtakž.