Mladá německá režisérka a scénáristka Anne Zohra Berrached přichází po třech letech od svého prvotního filmového počinu (Dvě matky, 2013) s působivým intimním dramatem 24 týdnů, které po uvedení na Berlinale 2016 sklidilo nevídaný úspěch a stalo se středem zájmu mnoha kritiků. Stěžejním tématem snímku je složitá nenávratná volba mezi životem a smrtí, jež se ve společnosti často stává předmětem mnoha diskuzí.
RECENZE (AH) — Hlavní roli ztvárnila talentovaná Julia Jentsch, která dokáže v kombinaci své nevšední krásy s excelentními hereckými schopnostmi divákovi nahnat husí kůži a po dlouhou dobu zůstat v jeho povědomí. Ve snímku představuje ženu se silnou osobností, která je navíc obdařena sofistikovaným humorem, který směle využívá při své zajímavé kariéře televizní komičky, zdravou ženskou sebejistotou a jedinečným charismatem.
Těhotná Astrid vede spokojený život jak po stránce pracovní, tak rodinné, kdy společně se svým mužem vychovává malou dceru a těší se na další přírůstek do harmonické rodiny. První otřes jejího štěstí nastane ve chvíli, kdy se dozví, že její očekávané dítě trpí Downovým syndromem. I přes varování a nepochopení okolí i některých nejbližších tento fakt přijme a rozhodne se dítě si nechat. Když ale později v prostorách chladné nemocnice zjistí, že se dítě navíc s velkou pravděpodobností narodí s vážnou srdeční vadou, ocitá se před druhou Sophiinou volbou. Studené barvy, zbytečně nepřehnaný počet hlavních dějových prostor, promyšlené realistické dialogy a působivá kamera, která se svým vlastním tempem pomalu dostává do samého nitra zlomené psychiky nejen Astrid, ale i jejího manžela, dodávají celé atmosféře mrazivý nádech s minimálním příslibem šťastného konce. Absolutním vyvrcholením je úzkostná scéna porodu, při které se jen těžko ubránit slzám a po které je panák na žal rozhodně na místě.
Drama nenásilně a nestranně nabádá k zamyšlení, do jaké míry je volba potratu otázkou ženy a do jaké jejího partnera a zda je vůbec možné takovou situaci překonat bez společných šrámů na duši. Zda je vůbec možné stavět se k takovému problému s nadhledem a otevřenou myslí. Jakým způsobem lze takovou životní zkušenost uchopit a umět se s nečekanou situací vyrovnat. A zda to vůbec může někdo vyžadovat.☞ PINBACKER
HODNOCENÍ (AH) — Režisérka nezapomenutelným způsobem poukazuje na problém, který může nastat v životě každé rodiny a na který se není možné připravit. V popředí stojí především Astrid, kterou charakterizuje jako ženu neskutečně silnou a zároveň nesmírně křehkou a citlivou, která si díky nepřízni osudu sáhla na samé dno nejistoty a bolesti. S vědomím, že se taková situace dotýká všech zúčastněných, dostával prostor projevu i její manžel. Snímek s čistě zpracovanou ženskou přirozeností a proměnlivostí, naturalistické scény a neskutečná hlavní představitelka, která byla věrohodná v každé podobě, právem zaslouží pozornost.