Celovečerní debut Michala Blaška je čistým chirurgickým řezem přímo do živého. Konkrétně do tématu v poúnorové Evropě mnohem aktuálnějšího, než bylo původně v plánu. Film s prostým názvem Oběť si klade otázku, kdo je vlastně obětí, a nachází výmluvnou odpověď, že v rozdělené společnosti je jí každý.
RECENZE (MD) — Irina se před lety přistěhovala z Ukrajiny se synem Igorem do malého českého města. Stejně jako ostatní menšiny čelí i oni pohledům skrz prsty, snaží se ale zapojit do chodu společnosti a usilují o získání českého občanství. Irina svědomitě pracuje pro úklidovou firmu a plánuje s kamarádkou otevřít kadeřnictví, Igor studuje na české střední škole a je nadějným gymnastou. Jenže pak se přihodí neštěstí. Zatímco Irina vyřizuje dokumenty na Ukrajině, Igor se stane obětí trestného činu. Anebo to bylo jinak?
Blaško rozehrává dramatickou pavučinu lží, kde si každý manipuluje pravdu podle svého, každý ji tak trochu má a zároveň nikdo není bez viny. Irina spěchá do nemocnice za synem ležícím ve zbídačeném stavu. Vyšetřující policista z něj dostane bezděčné křivé svědectví. Mamince se vzápětí dostává plné podpory české společnosti, která se staví na její stranu proti problémovým Romům. Příležitosti se chytí starostka i starostliví spoluobčané, kteří mají strach a spadeno na nepohodlnou menšinu. Příběh se dostává do médií a pořádá se pochod proti násilí, který stupňuje rasovou nenávist. Uprostřed rozjetého vlaku se však Irina od syna dozvídá pravdu a dostává se do patové situace, z níž každý krok vede špatným směrem.
Nutprodukce
Oběť je dynamická, dávky napětí jsou přesně vykalkulované a udržují ve střehu často bez pomoci hudebního podbarvení. Z výsledného celku je znát, že tvůrci mají zkušenosti s kriminálním žánrem, ať už z Blaškovy televizní minisérie Podezření (2022) nebo režie některých z Případů 1. oddělení (2014). Podobně laděné je i drama Ostrým nožem (2019) z pera scénáristy Jakuba Medveckého. Tady nicméně i po stránce psychologické a sociálně kritické odvedli Blaško s Medveckým velký kus práce. Oběť sahá do svědomí a dává zakusit denní chléb imigranta vprostřed českého maloměsta. Důmyslná pitva jedné svízelné situace vrhá světlo na morálku společnosti, která se prohlašuje za slušnou a spořádanou, v kontrastu s morálkou matky a syna v nesnázích, do nichž by se mohl dostat kdokoli z nás bez ohledu na etnickou příslušnost.
Nutprodukce
Vita Smačeljuk si je v hlavní roli jistá v kramflecích a osud své hrdinky prožívá tak plně a uvěřitelně, že může divák nejen soucítit jako vnější pozorovatel, ale nechat se unést, na okamžik být Irinou a nést její břímě na svých bedrech. Závěr je rozporuplný, ze všech zúčastněných totiž dělá oběť i pachatele zároveň. Jak se zachovat na Irinině místě? Kdo z nás by mohl hodit kamenem a po kom? Po imigrantech z Ukrajiny, po sousedovic dětech snědé kůže, doprostřed xenofobně rozbouřeného davu či po jeho rozdmýchavateli? Blaško nehází po nikom. Vyhýbá se prvoplánové černobílosti, neříká víc ani míň, než je třeba, nesnaží se zalíbit ani poučovat. Pouze obratně vykresluje střízlivý extrakt z příběhů odehrávajících se mimo naše běžné zorné pole, a přitom všude kolem nás.☞ PINBACKER
HODNOCENÍ (MD) —
Oběť je zářným kouskem slovenské kinematografie a jako taková byla vyslána do bojů o Oscara. Šance na úspěch jsou nemalé, a to nejen díky tématu, které v současné chvíli hýbe davy.
napsala Michaela D.
