Premiéry, 6. prosinec 2021 10:19Plamen svíčky ve větruRecenze filmu Spencer (2021, 111', CL/DE/GB/US)

RECENZE (JS) — A co jste dělali Vy 31. srpna 1997? Mně bylo pět let, a zatím co jsem se před starším bráchou schovával v papírovém barelu, z pod jehož víka jsem opatrně vykukoval a ve kterém jsme hromadili nepoužívané hráčky, na obrazovce naší barevné televize se objevily noční záběry plné blikajících aut krizových složek stojících u vjezdu do jakéhosi tunelu. Následoval krátký prostřih na lidi plačící u kovových zábran a tu nejkrásnější bytost s nejlaskavějším úsměvem na světě. To musí být určitě princezna. A kdo někdy nechtěl být princeznou? Samozřejmě tou, co nezemřela při autonehodě. Nebo tou, co jí neusekli hlavu. Co ji v jedenácti neprovdali za ovdovělého strýce… připusťme, že ani princezny nemusí mít na hrášk-, myslím na růžích, ustláno. Diana, princezna z Walesu, v prosinci roku 1991 rozhodně dle filmu neměla.

Vše začíná, když ve svém na míru sestrojeném automobilu značky Jaguar opožděně přijíždí do Nortfolku, aby s královskou rodinou řádně a dle tradic strávila vánoční svátky. Dávno odcizená svému manželovi, dostává se jí od služebnictva a převážné části příbuzných přivítání jako švábovi, který právě přeběhl podél lednice v hotelové kuchyni. Protože se snaží vzdorovat a nesklonit hlavu, je plevelem, havětí, neřízenou střelou nutně potřebující přistřihnout křídla. Trpěna je jen proto, že jí nikdo neodpáře titul nejvyšší – je matkou budoucího panovníka. Boj jedince s monarchií a všemi jejími chapadly nemá konce, síly ubývají. A pokud se před první večeří nechala dle zvyku zvážit i sama královna (před odjezdem z oslav se hosté váží znovu, aby se dle nabrané váhy ukázalo, jak si celou akci užili), vzpoura princezny sužované již v té době bulimií a sebepoškozováním není myslitelná.

Ona mysl sama o sobě je ústředním motivem celého vyprávění. Expresionismus si tvrdě uzurpuje stopáž a doplňují jej záběry desaturované anglické krajiny a znepokojivá smyčcová hudba. Klasické dialogy jsou suplovány všeříkajícími pohledy, nehty zarytými do dřevěného zábradlí nebo zvuky výstřelů na bažanty. Pomalu sílící a všudypřítomný gas lighting (forma psychického nátlaku, jehož oběť bývá svým okolím přesvědčována o své neschopnosti, příčetnosti či nerozumu, až tomu nakonec sama uvěří) a na něho navázaný propad mentální stability lady D. jsou jediným motorem, který posouvá film, když ne dopředu, alespoň někam. Jinak se zvláštně loudá a ve finále zašumí jen jako dva týdny rozdělaná cola. Totální drtička ve stylu Posedlosti (1981), na kterýžto film jsem si nemohl vzpomenout a vyhledal jej za pomoci hesel crazy+woman+movie+milk+tunnel, ani Černé labutě (2010) se nekoná.

Režisér Miloš Forman se prý kdysi sešel se svým kolegou Alanem J. Pakulou, který se právě chystal natočit Sofiinu volbu (1982), aby mu představil Magdu Vašáryjovou jako adeptku na hlavní roli. Pokud ji Pakula obsadí, predikoval mu Forman Oscara za nejlepší film, pokud si ale vybere nakonec skutečně upřednostněnou Meryl Streep, odnese si sošku jen ona. Abych tuto historku malinko parafrázoval: Pakliže do filmu obsadíte Kristen Stewart, nedostanete na Oscarech nic. Možná za kostýmy.

Byly doby, kdy Kristen Stewart svým jednopolohovým emo herectvím v sáze Stmívání (2008-2012) nechtěně bavila celý internet. S britským přízvukem a výrazně vyspělejším přístupem k detailům neverbálního jazyka zvládá roli zbídačené a nezastavitelně hroutící se postavy dobře, ne však nějak výjimečně. Palec nahoru si zaslouží hlavně precizní kolegové a kolegyně v čele s Timothy Spallem, Stellou Gonet nebo Sally Hawkins. Největším problémem snímku ale zůstává to, že je po všech stránkách jen plytčí a někdy doslovnou (scéna ženy brodící se v podpatcích blátem, rozhovor s knězem/komorníkem) kopií výše zmíněné Jackie, jakýmsi slabším anglickým čajem bez mléka a medu.☞ PINBACKER