Premiéry, 3. červen 2021 10:29Emma není smetánkaRecenze filmu Cruella (2021, 137', US)

RECENZE (JS) — Pamatuju si to, jako by to bylo včera. V létě 2019 se na YouTube objevil fanmade teaser trailer na film jménem Cruella. Z thumbnailu čněly její typicky z půlky černé, z půlky bílé vlasy a pod nimi se rošťácky usmívala Emma Stone. Těšba začala. A dneska (dokonce už po druhé projekci) musím říct, že čekání stálo za to.

Síla úvodních minut je umocněna nenápadným oznámením, když se na plátně zatřpytí rudý přívěšek: “Tenhle náhrdelník může za moji smrt. Ale to malinko předbíhám.” Stejně jako u Moulin Rouge (2001), kde Ewan McGregor začne vyprávění o své životní lásce slovy: “Žena, kterou jsem miloval... je... mrtva.”,  trnul jsem, kdykoliv byla malá Estella terčem šikany nebo podržela za jízdy autem matce knihu před očima. Estella je jinak neobyčejně nadané dítě, co se týče estetiky ošacení, ale právě díky své neschopnosti slevit z vnitřního přesvědčení o dokonalosti, tj. jediné možné podobě, stylu, módy, ale i vztahových interakcí, si vyslouží přezdívku Cruella (anglicky “cruel” znam. “krutá”, pozn. aut.). Sebevědomí, talent, touha po sebevyjádření, neústupnost, bezohlednost, učelsvětíprostředkovost, píle a tah na branku. To jsou vlastnosti, s nimiž se ještě jako malá a osiřelá ocitne v Londýně 70. let, který je jako stvořený k tomu, aby si mohla splnit sen o kariéře módní návrhářky.

Snad každý, kdo někdy někam nezapadal, se s ní v tu chvíli dokáže ztotožnit. Já něco podobného zažil den po 28. září 1998, kdy se v novinách psalo o tom, že se svět stal díky módnímu návrháři Alexanderu McQueenovi svědkem jednoho z nejpamátnějších okamžiků v historii módních přehlídek. Modelka s baletní průpravou Shalom Harlow tehdy na mole jen bezbranně přihlížela tomu, jak jsou její andělsky bílé šaty nekontrolovatelně postříkány černou a světle kanárkově žlutou barvou z dvou průmyslových robotů. Já tehdy ještě neměl ani ponětí, že jsem gay. Dávno jsem ale podvědomě vnímal, že kluci zajímající se o módu nejsou společností příliš žádaní.

Stejně jako dětští bezdomovci. Disneyovsky zromantizovaná představa o dětech žijících na ulici velkoměsta se rozhodně neinspiruje Dickensem a už vůbec nepřipomíná ztracené kyjevské dušičky čichající sáčky s lepidlem v podzemních tunelech. Naštěstí netrvá dlouho a dojde v příběhu k posunu o deset let dál. Estella díky svému talentu získá práci u baronky “von Hellam”, módní návrhářské/podnikatelské ikony. A Emma Thompson v roli kruté a bezcitné vládkyně všech jarních a podzimních mol dominuje každé scéně, v níž se objeví, byť i jen letmým pohybem rtů.

Výkon Emmy Stone je ale jiná pecička. Věčný souboj mezi antihrdinkou Estellou a zlodušskou Cruellou dokáže ztvárnit takřka nezaznamenatelným natočením hlavy. Málokdo by svedl uhrát tříminutový monolog bez jediného střihu u fontány, jenž je vrcholem celého filmu, jako ona. Dlouhé záběry, komplikované emoce, pomalé tempo, neprvoplánové dialogy a nečekané zvraty jsou ostatně tím svěžím závanem, co odlišuje Cruellu od ostatních předělávek animovaných filmů. Nejde o dechberoucí garderoby, které si nezavdají ani s tím nejextravagantnějším z RuPaul’s Drag Race, nejde o prkenné CGI dalmatiny, jde o relativně nepovrchní studii charakteru, která má blíž k Jokerovi v podání Phoenixe či Ledgera. Tržby za první víkend jsou však pro Disneyho, jemuž úspěch a priori nepřeju, zklamáním, nezbývá než doufat, že se čísla vyhoupnou alespoň v dlouhodobém horizontu, aby tahle originální podívaná nebyla na nějakou dobu z tohoto megastudia tou poslední.☞ PINBACKER