Pinbacker ~ Premiéry ~ recenze
Ani dobrodružná Lara Croft: Tomb Rider (2001), ani špiónští Pan a paní Smithovi (2005). Byla to pohádková Zloba - Královna černé magie (2014), která z filmů Angeliny Jolie dosáhla nejvyšších tržeb. Bylo proto jen otázkou času, než se objeví pokračování.

Angelina zlobí 2recenze napsal

Jakub Strouhal

dne 19/10/2019

A otázka visela ve vzduchu jen pět let. Tuto hollywoodskou manýru dokonale glosovaly Tina Fey a Amy Poehler při vyhlašování cen Zlatý glóbus: “Jakmile v Hollywoodu něco jakž takž zafunguje, bude se to opakovat, dokud to všichni nezačnou nenávidět.” I když výraz nenávidět se ke snímku Zloba: Královna všeho zlého úplně nehodí.

Jednou z mála radostí filmu jsou kostýmy a Michelle Pfeiffer coby pomstychtivá budoucí tchyně. Ta si roli pohádkové záporačky střihla už v geniálním Hvězdném prachu (2007), znechucením či chladem grimas však připomíná spíše svoji postavu z brutálního díla matka! (2017). Scéna, v níž se u slavnostní večeře pustí do pasivně agresivního dialogu se Zlobou, je dokonalou podívanou, absenci digitálních triků navzdory. Těch je jinak ve zbytku stopáže požehnaně.

A jsou dechberoucí. Svým megalomanstvím se směle vyrovnají Avatarovi (2009) a jenom samotné vyobrazení havranomedvěda nebo ptáka Fénixe mi podlomilo kolena takovým způsobem, že jsem náležitě docenil svůj invalidní vozík. Ostatně možnost poznat a osahat si pohádkový svět Růženky byla předností i prvního dílu. V tom druhém však jakoukoliv šanci ponoření se do bájných kulis ušlape spěch. Sám film trvá 118 minut a divák si ani jednou neoddychne. Je potřeba, aby se Růža zabouchla, aby Zloba prošla svým originem, je potřeba připravit svatbu, kdo jsme? a kam kráčíme?, jedna zrada tady, jedna válka tam a tadá!

Během závěrečných titulků dostane zvláštní pachuť zdaleka největší rozpor filmu. Ačkoliv se postavy chovají na půdorysu dobra a zla pohádkovsky (tj. primitivně; nakonec jsem i já musel odpustit Růžence, kterou 15 let vychovávaly tři víly, že nepozná do očí bijící podfuck), o pohádku rozhodně nejde. A závěrečný masakr si nezavdá ani s dračím náletem Daenerys na Královo přístaviště z poslední řady Hry o trůny. Kouzlo filmu se tak nadobro ztratí v zápase o vlastní žánrovou identitu, z jehož výsledku nebude mít radost ani naše dětská duše, ani náš nerdovský plášť. A kde není radost, je prázdno. Takže ne nenávist, ale lhostejnost.
Je to krásné a třpytivé. Dokonalý instagramový filtr. A ten dneska prodává, i když jím obalíte modelky, modely či filmy bez duše.