Pinbacker ~ Premiéry ~ recenze
Ari Aster loni slavil úspěch u kritiky s Děsivým dědictvím, které si vydobylo pověst jednoho z nejnepříjemnějších hororů posledních let. A Slunovratem nehodlá nijak zvlášť z nastoleného trendu slevovat. Jaká hrůza číhá na americkou návštěvu na pohanském festivalu ve Švédsku? 

Pod sluncem je největší tmarecenze napsala

Michaela Dlouhá

dne 24/7/2019

Autorský horor Ariho Astera Midsommar po sobě zanechá silnou pachuť znepokojení a zvrácenosti. Hlavní příběhovou linku tvoří nepříliš funkční vztah Dani a Christiana. Ten se snaží být Dani oporou, zatímco se vyrovnává s traumatem z tragické ztráty své rodiny. Z jímavého hereckého výkonu Florence Pugh místy až mrazí a je rozhodně jedním z největších kladů celého filmu.
© A24

Christian přizve Dani na výpravu s kamarády do severního Švédska, kde v izolaci od civilizace přebývá pohanská komunita, jejíž součástí je jeden z nich. Jejich způsob života se zakládá na těsném sepětí s přírodou a jejími cykly, stejným způsobem je pak vnímána i lidská existence – jako součást většího celku, který všechno dělá a prožívá společně. Život jedince se točí v opakujících se cyklech v rámci komunity, společně se podílejí na plození i umírání.

Fungování sekty se americkým návštěvníkům pozvolna odkrývá během oslav slunovratu, kterých se rozhodnou zúčastnit. Neustálé denní světlo, všeobecné veselí, folklorní tančení a zpívání v záplavě květin tvoří podezřele radostný kolorit, pod jehož povrchem pulzuje to nejděsivější – i ty největší hrůzy totiž mají v náboženském pojetí vesničanů své opodstatnění. A jakmile Christian a jeho přátelé jednou vstoupili mezi ně, musí se podřídit jejich zákonům.
© A24

Aster si zručně pohrává s účinky omamných látek i stíny minulosti, které Dani pronásledují tím víc, čím víc se jim snaží uniknout. Nechává ji procházet řetezcem událostí, které v ní znovu a znovu otevírají trauma ze smrti blízkých. Postupně ji tak oprošťuje od starých pout a dává jí šanci na znovuzrození uvnitř komunity.
Škoda několika nedotažených linek, rozehraných v první části, počáteční zavádění jiným směrem sice napomáhá následné gradaci ve zbytku filmu, ale ve výsledku vyzní tak trochu do prázdna. Jako celek však Midsommar funguje coby silný, divácky poměrně náročný zážitek. Odvážný balanc na pomezí světla a temnoty se Asterovi vyplácí.

Hodnocení zbytku redakce:

AH
7
Na tenhle fesťák nechceš jet. Nebo jo? Nedostatky se s přibývající (nemalou) stopáží kupí, Asterovi je ale odpouštim. Vlastně banální, předvídatelný, nevybočující, přesto hypnotizující a příjemně nehororový. Chceš se zbavit boyfrienda? Leť na Švéda.