Mydlíš bekhend jako hokejista? To ještě neznamená, že bys nemusel být dobrým tenistou. A stejně tak šachová partie má blíž ke kurtu, než se zdá. Své o tom vědí dva „soupeři“ filmu Borg/McEnroe. Proč soupeři v uvozovkách? Protože Janus Metz natočil film o dvou stranách nejen sítě, ale i téže mince.
RECENZE (LČ) — Dva protagonisté přitom mají výhodu v přesném obsazení. Shia LaBeouf jako fracek John McEnroe exceluje, stejně tak Švéd Sverrir Gudnason na plátně skutečně je Björnem Borgem. Ani pro jednoho to není lehký úkol: LaBeouf v případě McEnroea podchytil onu nezkrocenou inteligenci a zároveň přidal maximální soustředění, stejně tak Gudnason balancuje mezi napětím a chladnou vyrovnaností. Oba mají něco do sebe, oba se do deseti minut stopáže stávají zajímavými hrdiny. Oběma by divák fandil.
Vítěz Wimbledonu přesto může být jen jeden. U Borg/McEnroe je vítězem poháru střih. Jeho výpustky i svižné prostřihy (kterých se naopak nedostalo Borgově kštici) jsou divákovi dokonalým parťákem. Zažít to na Wimbledonském Centre Courtu, možná to odzíváte. Ne tak s filmovými fíglemi, které Metz a jeho parta pevnou rukou servírují. Udržet pozornost se jim přitom daří bez okázalosti a extrémů. Právě střízlivost a umírněnost – překvapivě vlastní oběma hráčům, jakkoliv se zdají být věčnými protiklady živelnosti a mechaniky – se díky tomu spájí s akcí a napětím.
Ani o emoce ale není nouze. Borg i McEnroe si každý vydupou kousek příběhu, ať už pomocí flashbacků či scén z vratké přítomnosti. Některé severské země sice film uvedly pod prostým názvem „Borg“, jeho mezinárodní titul s lomítkem je ale výstižnější. Jak již bylo řečeno, nejde o zápasení dvou titánů, ale o protínání a konečně i jejich sloučení. Proběhne hladce: za pomocí dalších složek stylu. Například rámování je v posledku tím, co potvrzuje vzájemnost tenistů. Zaprvé oběma hráčům neprvoplánově přiřazuje flashbacky z dětství, zadruhé na kurtě pracuje s každou čárou (i tou prokletou základní). Bonusem jsou vztahy s blízkými, sedícími na tribuně při rozhodujícím zápase. Je to znovu střih, co spojuje i tuto složku minulosti a přítomnosti dvou vyrovnaných sil. Na úplném konci filmu jsou to pak výmluvné titulky, které párem holých vět shrnují budoucnost obou pánů tenistů, co dokončí obraz, jaký si o nich vytváříme.☞ PINBACKER
HODNOCENÍ (LČ) — Dvě špičky tenisu, jeden titul: přesto – nebo právě proto – tolik společného. Janus Metz pojal souboj Borg/McEnroe poctivě a veškeré potlačené emoce poctivě zúročil. Jeho film tak v posledku není ani jedním z extrémů, mylně připisovaným tenisovým hráčům. Namísto mašiny, ledovce či vulkánu představuje Borg/McEnroe papiňák, který hrozí vzkypěním, ale nevybuchne. To vše díky šikovným filmařům a hercům, kteří se nezalekli tenisáku ani osmdesátkové módy.
napsal Lukáš Č.
