Pinbacker ~ Premiéry ~ recenze
Chris a Rose – on fotograf, ona holka z předměstí – se mají rádi. A to tak moc, že jediným životním problémem se stává návštěva jejích rodičů. Proč problémem? (Možná až příliš) přívětivá rodinka je z amerického jihu. Pohádka se zvrhává, a jak už to tak v hororech bývá, začínají se dít podivné věci… Jordan Peele coby scénárista i režisér se přitom postaral, aby Chrisova můra byla z těch nejčernějších. A nejzábavnějších.

Zábavná hrůza i satira, která děsí: Get Outrecenze napsal

Lukáš Červený

dne 18/4/2017

Co Get Out povyšuje z dalšího indie hororu na zábavnou jízdu? Aktuální téma rasových strachů a tenzí dostává třeskutě vtipný kabát, aniž by Peele ubral na žánrových proprietách. Lekačky, mystérium i krvavá řež zkrátka přicházejí ruku v ruce s úšklebky. Chrise (Daniel Kaluuya) tedy sledujeme nejen jako oběť podivně přetvořeného, v podhoubí bujícího rasismu, ale i jako rozumného chlapíka, který nad kamarádovými teoriemi o sexuálních otrocích a „Eyes Wide Shut situation, man!“ kroutí hlavou tak, jak by učinil každý smartphonem opatřený současník.
© 2016 Justin Lubin, Universal Pictures

Podivno, kterého se v domácnosti Armitageových schystá nemálo, přitom Chrisovi otevírá oči. A když už je řeč o konspiračních teoriích, iluminátech a všelijakých tajných společenstvích, nelze než si povšimnout, jak moc se protagonistův přístup podobá tomu režisérovu. Atmosféra se proto obejde bez přehnaných gest a berličkami jsou jen přehnaně vysvětlující monology typu „Kdopak mi vypojil mobil z nabíječky? Inu, sám se asi nevypojil, prevít jeden…“ Kol domu i uvnitř postav se začíná formovat tma hutná tak, že by se dala krájet... A že ono se krájet bude.

Rose (Alison Williams) a její ctění rodičové i s pánem bratrem přitom představují vkusné hrabání se ve shnilých střevech státu, jehož hlava čte u snídaně ultrapravicový web. Peele všemi závěrečnými twisty – které ani nemají za úkol šokovat – jen dokončuje úvodní scénou načatou myšlenku. Tím se Get Out liší od vševysvětlujících, horko těžko rozmotávaných záhad: konec ve svém průběhu zpětně vysvětluje události filmu ne tím, že by je připomínal a kupříkladu mlátil diváka flashbackem po hlavě; finále jen dovysvětlí pravé motivace, odkryje všechny skrýše. Sebemenší detaily, zprvu zdánlivě nesouvisející a nahodilé, pak dávají smysl.
© 2016 Justin Lubin, Universal Pictures

A rozdíl mezi Get Out a filmem jakkoliv angažovaným? Ve způsobu podání politické mesydže: Get Out na ní nestaví, naopak: je v tomto smyslu hororem jako vyšitým. Vtípky na účet rozprav „Nejsem rasista, ale…“ navíc odhalují, jak Peele stírá rozdíly mezi nadhledem a krutou satirou. Jeho rodině bílých, (možná až příliš) vzdělaných jižanů tak nehrozí obrácený rasismus nebo stereotypizace: jsou totiž představou zhmotňující obavy z nejhoršího, vpravdě neviditelného zla, souvisejícího spíše než s očividným násilím s ideologií. I tu ale vposledku Peele staví do svého nekompromisně kousavého světla a zmíněný strhující finiš (a.k.a. "Skinny bitches GET OUT!") jenom podtrhuje, jak decentně – a neotřele – lze vlastnosti žánru využít k zprostředkování myšlenky, že bubáci nejsou tam venku, ale v nás.
Ať už jde o míchanici lekaček s ironickými hláškami nebo laškování s politickým podtextem, Jordan Peele se přeci jen postaral, aby Get Out bylo v první řadě hororem. Jedno jestli "indie", "současným", "černo-bílým" nebo "ostrovtipným": prostě filmem, který leká, děsí, baví, nutí přemýšlet, ale hlavně, hlavně do sebe krásně zapadá. Takže: Uteč do kina!

Hodnocení zbytku redakce: