RECENZE (LČ) — A tím “vším” jsou zejména herci. Greta Gerwig z rolí holek generace Y vyrostla v tvárnou herečku – její Maggie se sice potýká se stejnými “problémky” jako dvacetileté vysokoškolačky, styl filmu však spíš než
Girls Leny Dunham připomíná současnou nezávadnou produkci. Jinými slovy: divák čeká, kdy se za rohem vynoří De Niro coby drsný ale měkkosrdcatý staroušek. Místo něj tu máme hvězdu Ethana Hawkea v roli Johna, ušlápnutého ňoumy a učitele antropologie, a jeho ženu Georgettu (Julianne Moore), jejíž cizí přízvuk není zdaleka tak otravný, jak by se z traileru mohlo zdát.Po podivném rozjedu, kdy Maggie (překvapivě) sděluje svůj první plán o umělém oplodnění kamarádovi Tonymu (klasický Bill Hader) snímek nabírá obrátky. Scénáristce a režisérce Rebecce Miller se místy daří podchytit vtip a vyždímat z něj srandu i myšlenku zároveň. To
Maggie’s Plan vzdaluje pitomým komediím – v žádném případě to z něj však nedělá zajímavý indie počin, který by ťal do živého. Spíše naopak – jak scénář osciluje mezi překotným vyprávěním a promyšleně rozloženými situacemi, není jasné, čeho se chce držet víc. Scény, které zasáhnou, pak působí jako vystřižené odjinud a po happyendu přichází jinak přirozená chytrost vniveč.
© 2016 Jon Pack, Sony Pictures Classics
Na druhou stranu ale rozuzlení, které úhledně zamete všechny problémy, neuráží – celou dobu je ve vzduchu. Maggie dostává jedno ponaučení za druhým, John ukáže, že má svou vlastní vůli se rozhodnout a chladná mrcha Julianne Moore roztaje v chápající družku. Všichni si oddechnou a máme tu náznak nejsladší budoucnosti: můžeme klidně spát, na všechny peripetie filmu zapomenout a zapomenout i na to, že jsme nějaký film viděli.Což je škoda, protože ambice přesahu zůstávají patrné. Když dcera Georgette a Johna sarkasticky zhodnotí celou situaci rozpadu jejich manželství nebo když Maggie pochopí, že život nejde pečlivě nalajnovat, dostávají postavy hloubku. Johnova snaha napsat mistrovský román je taktéž vkusně zesměšněna (což ocení všichni studenti pedagogů-literátů). Stejně tak funguje i trojúhelníkové šoupání a špičkování se mezi všemi zúčastněnými. To, že nás postavy zajímají, je patrné třeba ve chvíli, kdy spolu John a Georgette tančí uprostřed kanadské zimy na “pofrancouzštěného” Springsteena. Nelze se tu ubránit potutelnému úsměvu.Ten jen dokazuje, jakým plýtváním hereckého materiálu film zůstává. Všechny výjimečně citlivé záběry či dialogy poblednou ve stínu příběhové linky bez větších překvápek. Dobrosrdečné vyznění snímku pak zabíjí jakoukoliv snahu leccos mu odpouštět. Z kina divák určitě neodejde s prázdnou: problémy, které jsou nastoleny, ale vidíme řešené tak napůl. Těžko říct, jestli se na rozporuplnosti podepisuje právě nejasná žánrová vyhraněnost nebo snaha o nezávadnost.
☞ PINBACKER HODNOCENÍ (LČ) —
Maggie’s Plan je tedy ve výsledku jakýmsi hybridem mumblecoru a standardní produkce, přičemž pořádně není ničím. Nemastnost neslanost narace je to, co ze zábavného snímku činí zapomenutelný příběh. Chytrou hlášku přebije klišoidní zvrat. A Greta Gerwig v negližé nebo Ethan Hawke olizující si prsty to bohužel nezachrání.
napsal Lukáš Č.
