Premiéry, 20. prosinec 2023 14:22Willyho parťáciRecenze filmu Wonka (2023, 116', US)

RECENZE (AH) — King je od první chvíle pevný v kramflecích – ve všech aspektech svého navoněného snímku ctí své příjmení. Je všudezdejším králem expozice ošuntěle industriálního světa, co klidně mohl vypadnout z pera Dickense – tvůrce ponechává viktoriánské Anglii přízvuk a transformuje ji na bavorské bezčasí šedě devatenáctého století. Podobně jako literárně slavný sirotek Oliver Twist se i mladičký Wonka po úvodním připlutí do filmového světa ocitá pod nadvládou třídně hierarchizované společnosti. V tomto konkrétním případě jde o pár vypočítavých domovníků (výtečná Olivia Colman a zdatný sekundant Tom Davis), kteří Willyho lapí do byrokratické pasti. Ten už existuje jako hotový charakter putující z expedic do čarodějných krajů cukrovinek, King ji tak ponechává kouzelné tajemno a zajímá ho její konfrontace se všemi odstíny kolektivní malosti. A jde mu to skvěle od ruky – už úvod jasně demonstruje důkladnou péči o scénář, obraz, kresbu hlavních i vedlejších postav, která v opakujícím se kontrastu obnošeného maloměšťáctví s pestrobarevným kouzlem Wonkovy podstaty rýžuje zlato v podobě melancholického optimismu, kterému odolá opravdu jen ten nejzapruzelější divák.

Každý detail je tu pevně v otěžích suverénní režie – obratně se vyvaruje všeho, co mohla s Wonkou v rámci těžby značky udělat všudypřítomná amerikanizace a hollywoodskost (o hrůze Hunger Games jsme psali zde) a stará se o to, aby vše bylo  pevně na svém místě. Wonka kapitalista brzy zjistí, že zlotřilí domovníci nebudou jedinou překážkou, jeho pouť poznáním energicky střídá žánry, stihne i vzdávat hold Gene Wilderovi z Pana Wonky a jeho čokoládovny (1971) a jemně citovat, nikdy recyklovat. I na první pohled zlovolný čokoládový kartel je tu humorně přirozenou součástí zvyklosti světa, kde i ty nejtrpčejší příběhy vždy dobře dopadnou a kde naivní dobrota vítězí nad útrapami a všedností reality. Antagonní figury jsou humornou karikaturou molochoidní podstaty konzumního světa poskakující v trefné sociálně–politické satiře, kterou obalují vynalézavá taneční čísla a hudební vložky, které se ale nikdy nepřejí. Naopak King v jejich textech boří čtvrtou zeď umně načasovaným vtipem, co se postavám směje, nikoliv vysmívá. Točí i feel-good vánoční pohádku pro celou rodinu a všechny generace, co by mohla napsat učebnici “jak zacházet s kýčem”.

Willyho morální kompas a bytostné založení je vidění pozitivna a barev tam, kde pro ostatní existuje pouze zmar a černobílá. I proto je muzikálové ztvárnění jeho představ a ideí něčím, co žánr aktualizuje a staví ho do funkční podstaty ideálů, jimiž se jako lidská bytost (i když opředená magií) řídí. Muzikalizace tu tak působí jako naprosto přirozená součást světa, kde se muže dát do zpěvu i ta nejobyčejnější babička, co jde náhodou kolem Wonkova nově otevřeného obchodu. King tu tematicky neobjevuje kolo, vokalizuje obecné pravdy skrz skutky dobroty, co za sebou zanechávají sladkou pachuť smutné krásy. Celým snímkem se dere linka staromilské melancholie, která dává vtahující filmovosti přesah do života tak zranitelného zlými zprávami a černými skutky. A nejeden si s Willym pomyslí, že přesně takové instantní opojení teď v životě potřebuje víc než kdy jindy.☞ PINBACKER