Mimokino, 9. květen 2019 14:37This is GuavaRecenze filmu Guava Island (2019, 55', US)

RECENZE (AH) — Gloveří rodinka by při své současné produkci mohla založit filmový indie mini-konglomerát založený na ryze svém dada stylu a epizodickém vypravěčství, co mimojiné i předkládá různé odpovědi na otázku kam dál posunout hranice současné quality TV. Bratři Stephen a Donald stojí společně se zde režírujícím Muraiem jako hlavní část autorské skupinky za Atlantou, jejíž politický podtext je i v nynější hudební povídce vytočen z podtextu do vizuální i básnické červené. Donald/Gambino/Earn (všecky tyhle charaktery tu do revoltujícího zpěváčka Deni Maroona promítají nějakou svou část) v zašlých rádiích prozpěvuje „Red Cargo is the best cargo“--💔a míří do srdce současné umělecké poplatnosti. Stíhá i výpověď o nebezpečenstvích spojených se scénou jako střílení do 2Paca a vyřizování účtů v hardcore rapperské komunitě obecně. Mimoděk exponuje záporný symbol Red Carga do tvaru charakteru složeného z nadnárodních firemních obrů a zavedených diktátorů.

Guava Island je povídkový výlet převyprávitelný ve třech větách, nalepen do atmosféry Meirellesova Cidade de Deus (2002) a sdílící zamilovanou osudovost Orfeu Negro (1959). Murai je odrostlý starodobrý klipař a z Guava Island tak dělá pomyslný soundtrack posledních pár let života svého a svých vytížených kolegů – o to víc po nebývalém úspěchu Gambina se singlem This is America (jehož vícevrstvý klip režíroval rovněž Murai). Divák si ale v náznacích určitě vybaví i Peelovu novinku My (2019), i když o thriller a tedy „vzrušující“ zážitek se tu nijak zvlášť nezavadí, do kraje subtropů s typicky gloverovským floutkovstvím a příjemným nonsensem, kde cituje zmiňované seriálové podhoubí (jmenovka před audiencí u Red Carga je typická atlantovina).

Film by tak nejlépe fungoval jako B-side bonus ke Gambinově desce nebo jako pomyslný spin-off příběhu Paper Boie – a nic a nikdo nikomu nezakazuje nad tímhle padesátiminutovým exkurzem takto uvažovat. Havana, sluníčko, plážičky, košilka, Gloverovy songové výplně a pro něj typické exhibice, nefungující dredatá Rihanna a opětovné strhávání pozornosti na sebe. Občas se tu experimentuje s žánry, co se téma snaží obohacovat různými formálními výstřelky a rozšiřováním myšlenkového rozsahu: od politického dramatu přes exotickou pohádku po muzikál. Vždy jde o nevinný pokus v celku, který je příjemnou, prodlouženou verzí singlu, alba, vizuální reprezentací myšlenek, které byly formalizovány jako slova a verše do performance na Coachelle. Což není samo o sobě nic hrozného, jen je proto ke snímku potřeba zaujmout specifický startovní postoj.☞ PINBACKER