Zakončení letošní filmovky se na rozdíl od předminula obešlo bez ezo vzkazů, na které by ale následující premiéra režijního debutu Vojtěcha Maška mohla docela dobře navázat. Maškovým cílem rozhodně není odvyprávět celý Arvédův život, a už vůbec ne chronologicky, což může být příčinou větší dezorientace. Není to ale přesně tak, jak by měl film o Jiřím Arvédu Smíchovském vypadat?
RECENZE (KS) — Život Smíchovského není zrovna látkou ze školních učebnic – a přitom jde o jednoho z největších kolaborantů ve všemožných systémech, které (nejen) naše malá zemička stihla za první půlku dvacátého století vyzkoušet. Třemi doktoráty ověnčený Arvéd udržuje složitý vztah založený na nekonečném koloběhu dluhů se Štěpánem Plačkem, kterému pravidelně slouží jako svědek ve vykonstruovaných procesech. Sám je přitom pro režim tak nějak nepohodlným – a to nejen kvůli skrývané homosexualitě (v čemž mu pomáhá fingovaně udělená svátost manželství), ale taky pro zálibu v praktikování černé magie.
Mašek vložil naději (a velice dobře vystavěný scénář) do především divadelního herce Michala Kerna, který si coby Arvéd poprvé vyzkoušel hlavní roli před kamerou. Přesvědčivost z něj čiší a je pravděpodobné, že se jeho výkon objeví minimálně v užším výběru nominací na nějakou tu tuzemskou cenu. Bohužel ne úplně dobrý efekt má obsazení Čtvrtníčka, jehož postava v bachařské uniformě vz. 21 může vyvolávat vzpomínky na Českou sodu (1998), což jeho výkon značně degraduje. K obsazení by se možná dala najít ještě jedna výtka, totiž příliš málo obsazených žen (jen tři), z nichž jedna hraje mladého Arvéda. Možná by mohlo být zajímavější ponechat příběh zcela bez ženských postav a rozehrát tak čistě maskulinní ego boj.
CinemArt
Na první dobrou se může zdát, že je snímek příliš nepřehledný, a je tedy lehké se v ději ztratit, s poslední třetinou však nastává jakási forma katarze, uvědomění, posedlosti. Sám Mašek říká, že cílem bylo zachytit jakousi posunutou realitu, což je k vnímání celkem důležitý fakt. Vizuální forma je nápadně podobná Šarlatánovi (2020), v některých záběrech je kvůli volbě nasvícení Arvéd podobný spíše Trojanovi, což odvádí pozornost od samotného příběhu.
Velice překvapivý efekt (v dobrém!) má spojení synťáků Aid Kida s příběhem zasazeným do padesátých let, stejně tak krátké prostřihy (často odkazující na to, co bude následovat), nad kterými doslova zůstává rozum stát: opravdu jsem to viděl, a nebo jsem si to vymyslel?☞ PINBACKER
napsala Kristýna S.
