Letní filmová škola Uherské Hradiště

Film Arvéd vypráví o tom, kam až jsme schopni zajít, abychom dosáhli svého cíle. Jiří Arvéd Smíchovský byl ochoten jít až k hranicím samotného pekla. Život a smrt Jiřího Arvéda Smíchovského jsou dodnes obestřeny mnoha tajemstvími. Za války jako nacistický konfident zachránil před koncentračním táborem Štěpána Plačka. Po válce se jejich role otáčí, Plaček splácí dluh a zařídí, že soud za spolupráci s nacisty nepožaduje pro Arvéda smrt, ale odsuzuje jej pouze na doživotí. Tím však vzájemné služby nekončí. Plaček jako vyšetřovatel státní bezpečnosti využívá Arvéda ke svým cílům, k usvědčování nepohodlných osob. Za jeho služby mu oplácí výhodami prominentního vězně a především Arvédovou největší drogou – vzácnými okultistickými knihami ze zkonfiskovaných knihoven. Arvéd a Plaček rozehrávají šachovou partii. Hra o duši vstupuje do finále.

Obyvatelé vesnice se chystají na Velikonoce, probíhá jarmark, chlapi před hospodou komentují zelené pivo a nebezpečí chemtrails, když oslavu na návsi naruší náraz dodávky do kašny. Řidiči se podařilo zmizet a nikdo si nemůže být jistý, co se vlastně stalo. Lidé jsou nicméně přesvědčeni, že šlo o teroristický čin, a zdá se, že bezpečí vesnice teď závisí na hasičích, jejich odhodlanosti a akci.

Životní etapy Michaela Kocába postupují od klíčových momentů dětství, mládí, dospělosti až ke zralému věku, jehož perspektivou na sebe a svůj dosavadní život nahlíží. Hlavního hrdinu režisérka Sommerová nachází v jakémsi stavu životní harmonie, a to ve vztahu k minulosti, přítomnosti a proklamativně i k budoucnosti, což pozitivně potvrzují členové jeho rodiny v intimním rodinném prostředí. Závažnější vrstvu dokumentu představuje rozkrývání zdánlivě nesmiřitelných osobních poloh rockového hudebníka a umělce, který stále intenzivně tvoří a žije, a politika, který nekompromisně prosazuje svobodu, lidská práva a demokracii, ale který se tak paradoxně stává součástí establishmentu, proti kterému se musí vymezovat každý „poctivý rocker“… Režisérka Olga Sommerová tato témata vyvolává a ponechává na divácích, aby si utvořili svůj názor. Výsledkem je portrét umělce a politika, který místo očekávatelné „nekompromisní zuřivosti“ starého rockera nabízí životní optimismus doprovázený sympatickou pokorou k úspěchům a sebeironické reflexi vlastního chybování a omylů. Rockerství se nepochybně projevuje v tom, že se nejedná o bilanční hodnocení vlastního života, ale upřímnou a poctivou snahu popsat princip vzdoru proti totalitě a lásky a víry ke svobodě, umělecké a politické.

Malebnou českou krajinou projíždí motoráček. Lidé uvnitř sedí, švitoří, nebo naopak mlčí, pokukují z oken nebo pospávají. Vlak se náhle porouchá a strojvůdce Miloš musí vystoupit z vlaku, aby poruchu napravil. Vlak stojící v mírném spádu se však samovolně rozjede zpět do výchozí stanice a vyděšenému Milošovi nezbývá než se poklusem vydat za ním. Cestující ocení, že zase jedou, ale záhy si uvědomí, že špatným směrem. Hlasitě protestují a dožadují se informací. Kabina strojvedoucího je neprodyšně uzavřená a nikdo se zpoza dveří neozývá. Mezi cestujícími se šíří první ataky paniky – že by to byl únos, pomsta nebo naprosté selhání systému? Kontakt s okolím prostřednictvím mobilních telefonů selhává a nepomáhá ani zoufalý křik z oken. Cestující za pomocí brutálních prostředků a myslivcovy pušky otevřou dveře obou kabin strojvůdce, ale dosáhnou pouze potvrzení svých nejhorších očekávání, a to - že motoráček nikdo neřídí…

Psycholožka Kristýna (Pavla Tomicová) zoufale hledá lásku a štěstí. Rozhodne se proto odjet se svou dospělou dcerou Sárou (Sara Venclovská) na ozdravný víkend za kartářkou Zdenou (Tereza Hofová). Skrze pochybné rodové léčení a výklady karet zjistí víc nejen o svém problematickém vztahu k okolí, ale i ke své dceři a sobě samotné. Přijde na konci uzdravování konečně i láska?

Celovečerní distribuční debut režiséra Jana Svatoše, jemuž předcházelo téměř 10 let příprav, rešerší a pátrání ve filmových archivech, včetně knihovny Kongresu ve Washingtonu. Film vůbec poprvé prezentuje unikátní archivní záběry z Afriky pořízené ve 20. – 30. letech minulého století. Dokument odkrývá zcela zapomenutý příběh filmových průkopníků, manželů Martina a Osy Johnsonových. Ten podává svědectví o zrození filmové divočiny a o mizení jejího předobrazu. V pátek se seznámili, v neděli měli svatbu. Před hněvem rodičů museli utéci z domova, a tak se na líbánky vydali raději k lidožroutům. Ti je připravili o iluze, o kameru a málem i o život. Tam, kde by se jiní vzdali, nasadili američtí filmaři Martin a Osa Johnsonovi život, aby odvyprávěli svědectví o mizející divočině. Jejich příběh je autentickým otiskem doby, kdy samotné filmování v Africe bylo nebezpečnější než šelmy a malárie a kdy fotografovat znamenalo riskovat, v lepším případě neúspěch, v horším i svůj život. Jejich práce fascinovala nejen širokou veřejnost, ale i osobnosti jako E. Hemingwaye, Ch. Chaplina nebo britskou královskou rodinu. Jedná se o objevný projekt, který pracuje s množstvím unikátních archivních záběrů z éry počátků kinematografie, které inspirovaly samotného Roberta Flahertyho a představuje vynálezce žánru „wildlife documentary“.

Automobilka Lada v Toljatti měla v sedmdesátých letech západnímu světu ukázat zázrak sovětské prosperity. Byla dokonalou utopií, o které se nikdo neodvážil pochybovat. O více jak čtyřicet let později prodělává miliardy rublů ročně a pomalu se rozpadá. A nikdo se jí neodváží dotknout. Švédský krizový manažer má v upadající továrně předvést zázrak kapitalistického obchodního modelu. Bo Inge Andersson, bývalý voják, který už jednu ruskou automobilku vzkřísil, přichází do Toljatti s malým týmem a velkým cílem. Stát se prvním cizincem, který společnost dovede k zisku. A nikdo se mu neodváží vzdorovat. Zatím. S prvními kroky k záchraně se odhaluje podstata světa kolem. Sovětský sen v nadživotní velikosti za sebou zanechal jen opuštěná letní střediska a provinční vojenské přehlídky. Velké plány pro obyvatele Toljatti nic neznamenají. Co udělají, až jim někdo začne obracet svět vzhůru nohama? Švéd v Žigulíku je příběh o velkých plánech a ještě větší absurditě.

Je jim 19 let a žijí obyčejné životy teenagerů dospívajících v českém pohraničním maloměstě, kde všichni čtyři navštěvují stejnou školu. Film zachycuje Tea, Renatu, Aničku a Nikolu v situacích, kdy jejich středoškolskou bezstarostnost pomalu střídá úzkost z blížícího se vykročení do světa dospělých. Každý sám čelí důležité životní výzvě, na jejímž konci už nic nebude jako dřív. A nejde přitom jen o maturitu. Kdo z nich tváří v tvář nové zodpovědnosti obstojí, kdo z nich skutečně dospěje? Kamera je s postavami většinu času téměř srostlá a zblízka vtahuje diváka dovnitř do světa jednotlivých hrdinů. Dynamická střihová skladba podtrhuje roztěkanost a nesoustředěnost mladé generace. Nic jako dřív nabízí kinematograficky podmanivý pohled do života teenagerů, kteří musí dospět dřív, než by sami chtěli.