Pinbacker ~ Festivaly ~ 55th KVIFF recenze
Očekávané medieval fantasy se díky Forum Filmu dostává do tuzemských kinosálů a my měli díky karlovarské sekci půlnočních projekcí možnost shlédnout tuhle Loweryho adaptaci temného rytířského románu v předstihu. Tak jak teda, je to celé jenom hra, jak říká Artuš? Nebo se v Zelené kapli hraje o život?

Brave, brave, brave Sir Gawainrecenze napsal

Adam Hencze

dne 17/9/2021

U A24 je sem tam příležitost k zaplesání srdce a nadnesení divácké, mainstreamem utopené mysli: tohle studio si prostě nebere servítky, nezná kompromisy a dává autorskou volnost s vřelým příklepem budgetů jako nikdo jiný. A Lowery z toho těží: už na 52. karlovarském hodokvasu jsem se tetelil v sedačce hlavního sálu hotelu Thermal, nejsvatějšího ze všech grálů, a počvachtával si nad jeho The Ghost Story (2016), jejíž uvedení na obřím plátně se tam tenkrát trochu minulo účinkem – ne však pro otevřenou mysl, kterou byla tehdy ta má. Asi jsem se prostě zrovna dobře vyspal, stejně jako letos: totiž na půlnoční projekci jeho novinky vycházející z legendy artušovského cyklu, které dost možná pomohlo právě pozdní promítání v sekci mezi braky a bizáry, kde zářila jako naleštěný opál. A snad nejvíc až v kvasících myslích diváků po roztmívačce závěrečných titulků.
A24

Ta kvasba je neúprosná a keltské dějiny Anglie zas jednou ukazují svou nadčasovost: Dev Patel prochází jednou křesťanskou zkouškou za druhou, Lowery ho u toho komponuje v přenádherných obrazech divnotvorného světa a hraje u toho dobové chorály, herci jedou jako o život, úvodní příjezd Zeleného Rytíře ke kulatému stolu klape s nejlépe nazvučenými koňskými kopyty všech dob a filmů a navozuje podivně mystické napětí, které sice občas v rámci stopáže spadne, ale nevadí: The Green Knight nemá tendenci diváka ohromit a ohlušit, on našeptává a Gawainovu cestu za statečností odhaluje až s posledním střihem. Je to temné i radostné, hravé i dospělé, dětinské a odvážné, navenek to dramaturgicky rozlepuje tradiční tříaktový triptych, jen aby to v závěru smyčkou dokázalo opak.
A24

Na pomyšlení nad nějakou strukturou ale nezbude mnoho času, jeden se totiž snadno ponoří do atraktivní autorské stylizace světa, kde rytířské ctnosti konfliktí se svody neřestí, ješitností a v dalších morálních cvičeních. V těch je třeba rozeznat žumpu od nebeské many, kterou často představuje nadpřirozeno; Lowery navíc postupuje podle nekompromisního klíče, kdy z původního textu ze 14. století vyzobává subjektivní moudro a nenechá se zviklat představou současné kinové produkce. Ani jednou, ani trochu: takže se hodně putuje a staticky mluví, před odkukem na hodinky ale autor kvapně střihne na nějakou další zajímavost, co buďto rozšiřuje kouzelný lore filmového světa nebo představí další postavu či magického tvora. Do karet mu hraje taky působivá herecká soupiska, co přispívá k přesvědčivosti snímku, kterému se pod hypoteticky jiným vedením mohli snadno všichni vysmát. Převaha řečnění ve staroanglickém lingu může leckterého diváka odradit, ale už jen fakt, že si někdo dá nemalou práci a z vytyčeného postupu nesejde ni krok, se cení. U některých epizodek je každopádně pravděpodobnost klimbnutí vyšší než u jiných (což bylo dost zapříčiněno onou půlnoční projekcí) a cesta se občas přizdá trochu dlouhá: tahle rytířská báseň je ale zlatem odměňující epika, unikátní a atmosferická, za kterou stojí padnout do kinosedačky a nechat se zase jednou unést Davidem Lowerym.
In stori stif and stronge, žilbyl Sir Gawain a jedno filmové studio, co není zvyklé na kompromisy. Výsledkem je unikát plný všeho: kýče i magie. A vězte, že vám v hlavách pokvasí ještě nějakou dobu.

Hodnocení zbytku redakce: