Festivaly — 54th KVIFF, 22. červenec 2019 11:38Třeštíková vs. montážRecenze dokumentu Forman vs. Forman (2019, 78', CZ/FR)

RECENZE (AH) — Neúnavný bojovník proti establishmentu, talentovaný vypravěč, emigrant, vykořeněnec... A jeden z mála zástupců malého, krásného, sovětského Československa v superzemi filmově zaslíbené, v jejím srdci – Hollywoodu. Jeho hvězdná kariéra s minimálními tvůrčími přešlapy je pro českého diváka často stále ještě neodvyprávěnou story. A vzhledem k jeho roli v závěrečných třiceti letech minulého tisíciletí se o jeho eskapádách nebylo možné dozvědět ze stránek bulváru, ovšem ani z filmových políček, co by zaznamenala jeho život mimo filmová studia. To mění hned několik pokusů, z nichž materiálově i obsahově nejzásadnější budou nedávno vydaný Jim & Andy: The Great Beyond (2017), kde funguje Forman v dvojroli režiséra východního typu se srandovní angličtinou a oběti eskapád kaufmanovy neřízené osobnosti Tonyho Cliftona (ve ztvárnění Jima Carreyho). Divák dostává nejen cenný pohled do zákulisí točby a atmosféry pozdních devadesátých let, ale je i svědkem aplikace herecké anti-metody, jejíž destruktivní charakter spolu s metahumorem dělají z konfliktu hlavního herce a jeho režiséra věc hodnou zhlédnutí (Třeštíková Muže na měsíci ignoruje).

Za druhým příspěvkem stojí Chytilová – v počátku normalizačních osmdesátek se jí podařilo vycestovat za aktuálně točícím Milošem a zaznamenat celý jeho proces do pořadu pro belgickou televizi, který nedávno znovuvydala tentokráte televize Česká pod jmenovkou Chytilová versus Forman (1981). Ve středobodu zobrazení je opět konflikt, nyní přímo mezi pověstnou českou režisérkou a snímaným subjektem, a je to díky tomu příspěvek zdaleka nejvtipnější – Formanova narůstající iritace vůči neustálému nitrozpytovému bombardování od Věry, která po chytilovsku hledá významy a zkoumá metody jeho práce v teoretickém plánu, kdežto Forman je především praktik. A právě z těchto materiálů je tvořena velká část stopáže v Třeštíkové montáži.

Její náhled na Formana je zkrátka po sobě jdoucí montáž, nic víc. Což by nemělo vyznít zle, zavřít se na rok do střižny a procházet archivy určitě není prací podřadnou či nekreativní, naopak – na druhou stranu dělat tak jakousi omáž a poctu jednomu z nejslavnějších a nejlepších tuzemských tvůrců, legendě, je snad odměnou samo o sobě, ne? Dá se tak pochopit, že to Třeštíková nechtěla přeplácat v extrémech či experimentech. Formálně se jedná o prosté poslepování všeho, co šlo: dramaturgie jede „na klasiku“ chronologicky, tak tam šoupnem pár záběrů na fašistické sousedy a poté tovaryše a bratry z východu, zkrátka to převyprávíme s dobovou reálií, ať je každýmu jasný, o co tady šlo. Obecný výklad, ruku v ruce s obecným pohledem na Formana, jako formát pro školy fungující. Tomu více osobnostně kontroverznímu, tedy k samotné Milošově emigraci, se dílo do hloubky nedostane. Částečně to reflektuje samota v Chelsea hotelu (a ona samota tak nějak obecně) s návraty do Prahy během točby Amadea. A poté, co „to padlo“ v devětaosmdesátym. Na mluvící hlavy se rezignuje a musí postačit voiceover syna Petra, který do časově lineární střihové skladby zasahuje bez nějaké větší zmínky o vlastní osobě a tvoří tak nekrátký, nedlouhý, bezpečný, nemastný i neslaný, zato ucelený medailonek, přístupný celému národu... a snad i za hranice jeho země.

Pokud je tedy jeden fanouškem mistra a o jeho životě stihl vidět alespoň ona dvě výše zmiňovaná díla, nemá mu Třeštíkové náhled co nabídnout. Nemá... až na jednu konkrétní situaci, tu s DVD diskem Posledního samuraje (2003). Na tu nalepit cenovku zkrátka nejde a už díky ní stálo za to tenhle sestřih vyexportovat na to krásně zakřivené plátno thermalovského velkosálu (do kinové distribuce se snímek nedostane).☞ PINBACKER