Yuval Adler zas jednou propašoval Diane Kruger do soutěžního filmu festivalu – tentokráte ve svém špionážním dramatu, kde hraje prim Mosad, Bilbo a sto kilo dialogů. Vystačí to na dvouhodinovou zábavu hodnou divácké pozornosti, nebo jde o jednu z dalších plytkých výplní letošní Competition věhlasného Berlinale?
RECENZE (AH) — Adlerovi se musí něco nechhat – ačkoliv jde o izraelského tvůrce točícího snímek zabývající se mimojiné špionážním nitrem Mosadu (existuje větší klišé?), s napětím si tyká. Jeho The Operative bohužel doplácí na fakt, že je ho tam všeho všudy deset minut: jaká škoda! Ony sekvence dělají z jeho jinak extrémně dialogové lineární střihové skladby žánrovku, která by se mohla rovnat románům z pera le Carrého, jehož adaptace Nejhledanějšího muže dostála statusu černého koně roku 2014 s mimochodem vynikajícím Philipem Seymourem Hoffmanem. Tady se o obdobný dějosled zápletka de facto snaží, pouze ve vztahu à la Stockholmský syndrom mění pohlaví, takže svět plný skrytých zbraní za opasky vidíme ženskýma očima Diane Kruger.
Ta je tahoun odhodláním rovnající se Hoffmanovi, bohužel jí předloha nedává velké hřiště na nějaký větší emoční zápal – podle poslední scény se navíc snímek čte jaksi paralelně, přičemž se střídá vztah učitele–žákyně (rozvědčího důstojníka a jeho svěřenky) a milenky–cíle (saúdského podnikatele). Tvůrci si v tomhle trojúhelníku hrají s morálkou a vkládají divákovi do hlavy indicie, kdo a kdy na koho přijde a kdo koho přečůrá. S ničím z toho vlastně není problém a potěší i pár morálních dilemat (v oněch napínavějších částech), nelze se ovšem zbavit těch nekonečných sto dvaceti minut, které by se daly sesumírovat ve třech větách a kde se s přibývající stopáží začíná přidávat čím dál víc nesmyslné výplně, která hloupě posouvá postavičky po mapě, místo toho aby prošlapávala vztahy a spoustu potenciálně zajímavých setkání.
(Martin Freeman ve filmu The Operative)
Forma je tak zbytečně ubíjející a průměrně rutinní, netne do hloubky jako zmiňovaná o řády lepší alternativa. Postavy navíc postrádají hlubší texturu (narozdíl od skvělého produkčního designu v exponovaném Teheránu), takže sice nevidíme Freemanovy typické zvukomalebné zlozvyky, pro změnu ale nevidíme nic moc dalšího. Lze každopádně ocenit fakt, že tu autoři nejdou nikomu do náruče, neservírují pod nos a vlastně se vyvarují spoustě klišé, takže lze předpokládat, že The Operative si své obecenstvo, to, které nenakupuje zalevno, najde.☞ PINBACKER
HODNOCENÍ (AH) — Špionážní konverzačka, která je divácky nekompromisní vzhledem k své monotónní formě a stopáži, co nechá cinefila v touze rozvést dějové linky jinými, snad i zajímavějšími směry. Perfektně koukatelné v šest hodin večer na HBO, v soutěžní sekci áčkového festivalu to nemá co dělat.
napsal Adam H.
