Pinbacker ~ Festivaly ~ 53rd KVIFF recenze
Filmová legenda Barry Levinson si letos zaletěla do Varů představit svou televizní dramatizaci kauzy sexuálního zneužívání nezletilých chlapců z přelomu tisíciletí, která mimo americkou veřejnost otřásla univerzitním fotbalem a společenskou situací v Pensylvánii. Hlavní role: Al Pacino a nenápadné tango s hnutím #metoo.

MOLESTBALLrecenze napsal

Adam Hencze

dne 7/7/2018

A jakkoliv Levinson v dějinách moderního filmů vyniká, Paterno se zařadí mezi jeho průměrnější snímky. Barryho režie je celkově rutinní, stejně jako zmiňovaný Pacino, jehož věhlasný fotbalový trenér schválně nehne brvou ani v samotném závěru, kdy se děj nečekaně přesune na jeho filmové syny. Tady mohl přijít s nyní již dospělými dětmi solidní zvrat, Levinson se místo toho dál soustředí na faktickou stránku případu a servíruje praticky jenom dobře namaskovanou, charakterově prázdnou Pacinovu tvář.

Je nespornou televizní statečností komentovat citlivé téma perverzního jednání bez přítomnosti jeho slizkého autora (nachází se zhruba ve třech záběrech a jednom flashbacku, jeho vlastní vyjádření tak nedostává šanci). Levinson má ale agendu: nezajímá ho sport, nezajímají ho vlastně ani pravdy, polopravdy či lži samotného zločinu – v hledáčku má divácky neutrální postavu se kterou zrcadlí svět, který kolem sebe vidíme a ten, který předstíráme, že ne. Autor tak moralizuje směr odpovědnosti za své okolí, nikoliv za vlastní činy, pouze observaci. Koná tak ale silně “po americku” a neodpustí si závěrečná šílená klišé – jeden by mohl namítnout, že na patosu jsou Spojené státy od základu postavené a jeden by měl asi pravdu. Dramatické přešlapování nicméně není nic, co bychom chtěli vidět Al Pacina pod Levinsonovou taktovkou provádět.
© HBO

Nepomáhá ani hodina čtyřicet minut, na kterých vlastně nemá Barry moc co vyprávět – pár bodů získá na startu s povedenou expozicí v první a poslední přítomnosti žánrového rámce sportovního filmu, pak se mu narativ rozleze do nesoustředěné a horší verze Spotlightu (2015), která se až příliš spoléhá na zde neexistující sympatie k Pacinově postavě. Joe Paterno je přitom zajímavou figurkou ve skandálu, při kterém všichni mlčeli do doby, než se po letech začaly ozývat první oběti. Moralizující filipika ve finále položí správné otázky, po uběhnuté dějové nudě a křeči je pro překvapivě nesuché finále příliš pozdě.

A ačkoliv jde stále o řemeslně kvalitní (i když přiznaně quality TV) dílo, promítat ho ve Velkém sále hotelu Thermal kvůli festivalové přítomnosti Barryho Levinsona jako průměrný televizní film, co je už měsíce dostupný na HBO, je taky trochu křeč.
Průměr ve všech ohledech a barvách šedi. Rutinní práce, zajímavé téma a prostředí, které připomene popáté zhlédnout Moneyball. #notmetoo