Němečti stavaři vs. bulharští starousedlíci. Jedna jazyková bariéra, jeden kůň a jeden mlčenlivý geroj. Western je film o neporozumění, nekomunikaci, neklidu, nevstřícnosti a zároveň o všech jejich pozitivních protipólech. Ryze evropský, čiře aktuální, silně podmanivý.
RECENZE (JB) — Je to vážně kumšt, natočit tak kradmý, potutelně podmanivý film, kde mlčenlivý pohled vydá za tisíc slov a kde se realismus mísí s kapkou scenáristické magie, aby vzniklo cosi povědomého a přeci jen jaksi úctyhodného a povzneseného. Western je přesně tenhle typ filmu. Sveřepá tichá voda omílající břeh, která by snad místy působila jako pouhé unylé zurčení, ale to jen na oko, až pak si jeden uvědomí, jakou brázdu na něm proud zanechal.
Ono se snadno řekne „kulturní bariéra“. A „obyčejné hodnoty“. Snadno se vytvoří pojem o čemsi, co brání vzájemnému chápání, či o čemsi, co nás vede k pokoře a klidu, a snadno se o tom mudruje. Obvykle až příliš snadno. Filmové médium nicméně má tu výhodu, že mudrovat nemusí klidně vůbec, a s kapkou zdravého sebeuvědomění si může na určité vyprázdněné pojmy skutečně sáhnout a zachytit je věrně. A vůbec ne nutně dokumentárně. Valeska Grisebach užívá toho nejprachsprostějšího realismu, který částečně osvobozuje z vězení popisnosti a napájí jej čirou živelností.
Snad jen přílišná uvědomělost v zákulisí téhle bezelstné hry to maličko haní. Někdo až moc jasně ví, jak hrát s divákem svoji hru, a ačkoliv v tomhle případě nijak nepodvádí, stejně nezapře, že občas si to trošku zjednodušuje. Tím, že některé dílky příběhu sune kupředu trošku větší než přirozenou silou. Nemluvný kovboj se místy až příliš blíží původnímu lacinému žánru a lehce podkopává vybudovaný reálný základ. Sem tam se zkrátka ten kradmý magický bonus, který ještě před chvílí jen tiše přihrával zpovzdálí, rozmáhá v cosi až příliš znatelného a odvádí pozornost od sdílné snahy. Děje se to jen zřídka, ale děje.
Valeska se ale drží a je to dobře. Jen málokdy vzbuzuje její film dojem, že by postavy někdo dirigoval, že by je nutil se pohybovat po téhle a téhle trajektorii. Osobnosti tu vyvěrají z všem povědomých zákoutí lidské mysli – je tu ta obrovská a krásná touha po klidu, která je vlastně úplně naivní a rozum jí velí spíš se smířit s neúspěchem, ale ona se nevzdává a zarytě si jede svoje. Je tu autentická lidská hloupost a strach a slabost, hlavně ta morální. Ale jedinec nechce být mučedníkem a nikdo nemá právo ho k tomu nutit. A lepší je potupa zbabělství než martýrium jen pro efekt. Jeden si hodně rozmyslí, než se nechá zlynčovat pro vyšší dobro. A nikdo nemůže od otce rodiny vyžadovat heroické činy. To dá rozum.☞ PINBACKER
HODNOCENÍ (JB) —
Western jsou běloši a indiáni v moderní Evropě a daří se mu ne si na ně hrát, ale nacházet přirozeně určité analogie a až druhotně se hlásit k pastišové škatuli. Na malé ploše se rozehrávají ruku v ruce intimní témata s těmi celoevropskými v takřka absolutním ladu. Občas se film až moc hrne za vidinami romantických východisek, občas se ztrácí v meditativním bezvětří, ale má tu kýženou hmatatelnou snahu se vyjádřit, s rozumem i citem a jasnými obrysy a palčivou aktuálností. Němci to po Erdmannovi zase dokázali. Grisebach, Ade a spol. si zaslouží chválu a pozornost.
napsal Jakub B.
