Pinbacker ~ Festivaly ~ 49th KVIFF recenze

Jestli se něco ve Varech opavdu podařilo, tak je to výběr zahajovacího filmu. Jeho tvůrce Mike Cahill může mezi hvězdami formátu Mela Gibsona mírně zapadat, neplatí to však o kvalitě jeho nejnovějšího filmu, vědecko-fantastickém dramatu I Origins, které divákovi kromě biomedicíně očí nakáže i několik řádků z bible.

Zahajovací Cahillovo drama I Origins z Varůrecenze napsal

Adam Hencze

dne 6/7/2014

Filmový fanoušek se na letošním KVIFFu nestačil ještě ani pořádně zahřát a už do je do něj páleno ze všech kanónů. V loňském duchu se pokračuje a pověstný festivalový "otevírák" je opět žánrovkou, a narozdíl od minule zatraceně povedenou. Sice mohou filozofické machinace, duchovní otázky a vědecké deus ex machiny vyvolat reflex přirozeného odporu (jako například v letošní Transcendence, kterou snímek místy dost přípomíná), klišoidní patos se naštěstí nedostaví - místo něj se servíruje pečlivá, poetická výprava, herecká přirozenost a typický indie-nezávislý vizuál. Nejednou jsem měl při projekci nutkání sáhnout pro sešit do batohu, nadepsat jej "definice festivalové žánrovky" a začít si dělat poznámky. I Origins je po právu lákadlem letošního filmového festivalu a povedenou volbou organizátorů. Definici festivalové žánrovky nemyslím ani trochu ve zlém - Cahilla mám osobně v merku a chápu, jak těžkou úlohu na festivalu plní - ať už z hlediska úvodního filmu, tak spíše z jeho žánrové vyhraněnosti (na kterou loni doplatil Travolta s De Nirem). I proto bude ale I Origins více opěvován, než kritizován - už jenom proto, že nejde o typický film, co stojí na plakátech českých distribucí. Má svůj vlastní, chytře vybudovaný flow, i když se chová tak trochu jako fotbalový zápas, ve kterém přichází zajímavé zvraty až po přestávce, která zavání nudou. V druhém poločase naštěstí Cahill přepíná do rychlejších střihů s nově namíchaným žánrovým koktejlem a voilá - divák se zase baví, dostává další témata a nové poznatky. Snímek provokuje duchovní tematikou, nikdy ale nepřekročí mez trapnosti a zároveň se drží věcnosti. I když na konci děje Ian Gray zjišťuje pomyslnou pravdu s potenciálními zvraty v ubírání lidstva, problematika je vždy řešena spíše komorně - i v tom je výhra nad letošním propadákem Wallyho Pfistera. Velké myšlenky jsou podávány po kouscích, v chodech, na které je divák v během stopáže pomalu připravován. Závěrečné vyvrcholení a katarze hlavní postavy je díky tomu přirozená (a navíc posílená skvěle sedící Motion Picture Soundtrack od Radiohead), i když zvláštně umístěná v indickém Novém Dillí. S přejitím toho, že Ian najde jedinečný pár očí v nejlidnatější zemi světa (i s dobrým filmovým odůvodněním je to zvláštní paralela) a příliš velké souhry náhod, které mají pouze urychlit dějový tok ke zdárnému konci.
© 2014 Fox Searchlight

Jak už to u festivalových tvůrců bývá, i Cahill si přeobsadil většinu castu ze své prvotiny Another Earth. Brit Marling přesedlala z hlavní role v Jiné Zemi k ženě vědce biomedicíny, okolo kterého se celý děj točí - Michaela Pitta aka Iana Graye. Jeho druhá společnice, Astrid Berges-Frisbey (kterou může český divák znát maximálně tak z posledních Pirátů z Karibiku), je éterickou inverzí obou vědecky založených figur. Karen je Ianovým katalyzátorem a její výzkum mu krom splnění cíle pomůže uzavřít kapitolu se Sofi, která působí jako inhibitor a konfrontuje Graye se svou vizí duchovna ("Neměl by sis hrát na boha"). K úplné spokojenosti chybí větší dějová soudržnost a přílišné lpění na nastavovaných zápasech vědy versus náboženství, vztah Iana s Sofi je nelogický a jeho konec je příliš umělý (paradoxně funguje). Mimo to je špatností poskrovnu a jsou daleko před hranicí odpustitelnosti. I Origins je radost sledovat, Markus Förderer je perfekcionista a jako DP odvádí parádní práci, vkusně si hraje s LEDkami a odrazy, ať už jsou v brýlích, nebo oknech projíždějící nadzemky. Technika je sice o úroveň výš, byl to ale právě malý budget, co mě na Cahillově prvotině Another Earth bavilo (a tímto toto jedinečné komorní sci-fi znovu doporučuji každému filmovému fandovi). V I Origins měl autor mnohem více vyjadřovacího prostoru, ve kterém shrnul i několik myšlenek ze scénáře Jiné Země a snímek se tak ve spoustě tématech (klony, duševní spojení, identita člověka) jeví jako jakési dotažené pokračování.
© 2014 Fox Searchlight
Je to možná tím, že jsem zrovna začal číst Hawkinga a nedávno studoval studii o posmrtných životech, spíš je ale I Origins opravdu povedenou žánrovkou, která překvapí nejedním zvratem a vzbudí nejednu otázku. Cahill zdokonaluje flow v kolejích, které si vyjel svým debutem - mírně ztrácí větší komplexností, více získává zajímavými herci a pečlivým scénářem. O kinové distribuci se zatím nic neví, stihnete ale ještě jednu projekci ve Varech.

trailer 1

Festivalové vědátorství