Alexej utíká z Běloruska, ze země, kde dle jeho slov zůstávají ti, kdo se bojí. Jeho cesta vede do francouzské cizinecké legie a potenciálně k novému občanství v „lepší“ zemi. Jomo vede skupinu revolucionářů schovávající se ve vesničkách na pobřeží Nigérie. Ve filmu režiséra Giacomo Abbruzzese kolidují světy, hodnoty a taneční figury.
Disco Boy, 2023, 92', BE/FR/IT/PL Films Grand Huit
RECENZE (JB) —
Disco Boy si vytyčuje velmi konkrétní cíl – uchopit válečný konflikt nezaujatě, dodat optiku obou stran a vyvarovat se obecných tezí. Lokaci ozbrojených střetů si vybírá konkrétně, zároveň však nebere velký zřetel na fakta a podrobnosti. Vnější konflikt je upozaděný na úkor niterných konfliktů jeho účastníků – ani ty ale Abbruzzese neservíruje nijak štědře a detailně. Charaktery Alexeje i Joma se rýsují matně bez přemíry osobních dialogů nebo se nerýsují vůbec a umožňují jen hrubý odhad toho, co za procesy v nich probíhá. Odosobněné vyprávění má svá úskalí – místy balancuje na hraně divácké napojitelnosti na charaktery, konkrétní situace a činy můžou působit nespojitě až nelogicky a omezená plocha, kterou dvě dějové linky sdílí, tenhle pocit umocňuje.
Films Grand Huit
K látce ale vypravěčská distanc sedí, zachovává její univerzálnost a skrz divácké odcizení stále udržuje nekonkrétní a těžce uchopitelný pojem války jako takový. Rozklíčovat podstatu konfliktu a jeho důsledků je stejně těžké pro publikum i pro samotné postavy. Abbruzzese dopřává jedinci velmi omezenou moc nad vlastním životem, čímž staví protiváhu pevné vůli a cílevědomosti obou protagonistů. Už v úvodu scénou na řece jasně demonstruje, že v boji s okolnostmi, případně vyššími zájmy jim jejich individuální síla zdaleka nemusí stačit.
Na pozadí tohoto boje pak dává vyniknout rozporu jejich motivací, v nichž se opět snaží vyhnout přílišné konkretizaci a hodnocení a nedává diváku moc možností, jak se k tématu jasně postavit. Nakonec se ale přeci jen částečně vychyluje víc k poselství o jakési marnosti snahy utéct nepřízni života a odpovědnosti za to, kam až v takové snaze jedinec zajde. Přitom se zároveň z počátečního přísného realismu láme do abstraktnější polohy, v níž se mírně otupuje původně ostrá hrana realistického pojetí. Názornější vyobrazení vyrovnávání se s morálními selháními a jejich důsledky opět vyvolává silný dojem nespojitosti – znázorněné duševní pochody v rámci (tušeného) vývoje postavy nemají na co navazovat.
Films Grand Huit
Závěrem se však Abbruzzesemu daří zúročit sveřepou strohost většiny filmu, když naváže na záblesk euforie ze samého začátku a posvětí sounáležitost Alexeje a Joma tanečním číslem, v němž povolí sevřené otěže a dopřeje publiku hořký, ale zároveň i lehce konejšivý moment odevzdání a nejasného smíření. Leccos stále zůstane nevyřčeno, ale z mlčenlivého zákulisí se prodere ven prostá emoce nesená kreací s citlivě odměřenou nadmírou stylu.☞ PINBACKER
HODNOCENÍ (JB) — Disco Boy si střeží svoje soukromí a ve snaze o nestrannost a univerzálnost umí být tak skoupý na emoci, až to občas škodí. Když pak ještě navíc zničehonic provede stylový výkrut, leckoho potenciálně vyvede z míry – po většinu času je ale za jeho maskou čitelná rozvážná a disciplinovaná hra, která ví, co chce a díky níž vynikne nečekaná, ale vítaná finální jednohubka.
napsal Jakub B.
