Nvotová se pustila na tenký led s novým filmovým počinem, který by měl potenciál rozkrýt a hodnotně zpracovat ožehavá témata. Dotýká se násilí na ženách v souvislosti se střetem křesťanské ideologie a přeživších pozůstatků pohanství. Pokouší se odhalit podstatu čarodějnictví pod nánosem démonizace a zavilých předsudků v kolektivní mysli vesničanů. Jenže výsledkem je spíš příliš velké sousto pořádně přitažené za vlasy a rozžvýkané před užaslými zraky publika. Světlonoc po sobě zanechává pachuť ukřičeného novopohanství a zmatečného klouzání po povrchu ženské problematiky.
RECENZE (MD) — Obereme-li Světlonoc až na kost, zůstane nám hlavní dějová linka, sama o sobě fungující a poměrně poutavá. Malá Šarlota vyrůstá v horské vsi týraná vlastní matkou, utíká před výpraskem a v rozčilení omylem shodí ze srázu mladší sestru Tamaru. Pak se vytrácí a na místo činu se vrací až po mnoha letech. Dům shořel a spolu s ním se slehla zem i po matce a sestře, ozvěny minulosti však Šarlotu pronásledují na každém kroku. Usazuje se v bývalém domě údajné čarodějnice Otyly, kde si osahává staré rány a čelí traumatickým vzpomínkám. Na blízku je jí vesnická dívka Mira, z níž se nakonec vyklube sestra Tamara. Postupně se zaplétají do nevraživých vztahů s vesničany, kteří na ně začnou pořádat hon na čarodějnice. Pozůstalé otazníky se vysvětlují, rány se zacelují, sestry utíkají před vesničany a přichází nové probuzení.
Forum Film
Ve zkratce by na Světlonoci v zásadě nebylo nic špatně, ale zpracování pokulhává. První kapitoly udržují napětí, ale to se láme ve druhé třetině, kdy mystické symboly vlků, hadů, měsíčního svitu za doprovodu extaticky se svíjejících a kopulujících těl přetékají míru únosnosti. Nvotová vhazuje jedno za druhým vprostřed svatojánského reje a přitahuje za vlasy, kde se hodí. Hrstku hororu, špetku humoru, dvě trošky romantiky jako vystřižené z reklamy na Kofolu, drobet psychedelik a pár odhalených ňader ve svitu měsíce jako děsivý lektvar Světlonoci aneb nešťastný pokus urvat co největší žvanec. Výsledek působí chaoticky a násilně, jako by se tvůrci nedokázali shodnout na jednotném směřování a hlavní myšlence, a tak tam pro jistotu nacpali všechno, jako když kočička a pejsek vařili dort nebo v Bangeru (2022) Alex s Láďou svoji ďábelskou směs.
Ke světlejším momentům snímku patří humorné střípky z vesnického panoptika. Kritický pohled na pokrytectví vesničanů a jejich pověrčivou nenávist poháněnou strachem a strnulou pobožností funguje celkem dobře. Škoda však, že Nvotová vyhání svou vyhraněnost do extrému. Tady stojí zabednění vesničani a tam „bosorky“, jak je přezdíváno domnělým čarodějnicím. Místo aby byl divákovi ponechán prostor pro formování vlastního postoje a postavám lidskost a uvěřitelné odstíny mezi černou a bílou, omlacuje se o hlavu, že pravda je na straně ženy bosorky a vesničtí křesťané jsou ultimátní zlo. Film tak vyznívá jako zkratkovitá obžaloba mužů a křesťanského pohledu na svět, která nejde pod povrch věci a působí kontraproduktivně. Téma by si zasloužilo citlivější a zodpovědnější zpracování.
Forum Film
Natalia Germani jako Šarlota s Evou Mores v roli její sestry tomu nepomáhají, jejich interakce jsou poněkud křečovité. Co by šlo vyjádřit v náznacích, je příliš explicitní. Šarlota s uvzdychaným výrazem utrpení se navrací k osudnému momentu na skalním výběžku tolikrát, až přichází o soucit a stává se otravnou. Sestry se poznávají při opalování za svitu měsíce a s diváky se loučí tak, že dramaticky vstupují do jezerních vod a opájí se silou přírody. Úsměvný je i Šarlotin homme fatale, pravý opak vesnických zabedněnců nahodile vyplňující romantickou linku. Vrcholem všeho je rozuzlení záhady, kdo vlastně Šarlotě poslal falešné oznámení o dědickém řízení, kvůli němuž se po letech vrátila do vsi. Mira (Tamara) ve spěchu dodává, že "jo a tohle, to jsem byla vlastně já", jako by se na poslední chvíli nedalo najít vhodnější místo, kam to nalepit. Jedinou opravdovou záhadou tak zůstává, jak si Světlonoc mohla z Locarna odnést Zlatého leoparda.☞ PINBACKER
HODNOCENÍ (MD) —
Světlonoc nasazuje publiku brýle, přes které mu nedovoluje se dívat jinak než černobíle. Vlasy vstávají hrůzou a žaludek se obrací, ale ne z kvalitního hororu, nýbrž z nesourodé směsi přeplácaného a žánrově zmateného dílka.
napsala Michaela D.
