Pinbacker ~ Premiéry ~ recenze
Slavná značka se po propadáku kvalitativním i finančním z léta páně 2016 vrací zpátky do rodinného kruhu. Když Jason převzal po tátovi žezlo Krotitelů duchů, nejeden fanda zaplesal, protože z obou Reitmanů máme zkrátka radši toho mladšího. Kdo jiný by přeci mohl napravit napáchanou škodu?

Jsi krotitelka duchů, Harryrecenze napsal

Jakub Brych

dne 7/1/2022

Někdo snad ano. Ale Jasonovi to bohužel nevyšlo. Kde jsou doby Juno a Děkujeme, že kouříte. Kde je břitkost a lehký cynismus jeho někdejších indiečkoidních kusů. Jak by se hodily právě teď. Ale ani vážnějšího Reitmana posledních let bych rozhodně neodmítl. Ještě před pár lety jsem se koneckonců právě tady rozplýval nad Tully. Dneska už to tak veselé nebude.
2021 Falcon

Když se jako paka chovalo kvarteto dospělých chlapů a hláškám nechybělo to sympaticky nablblé absurdní kouzlo, mělo tohle všechno nevinné duchaření smysl. Kromě pár lascivních momentů byli vlastně původní Krotitelé duchů přístupná podívaná pro celou rodinu, ostatně jako dítě jsem je měl moc rád. Byli tu ale právě ti dospěláci, co se chovali tak akorát pitomě, aby rozšířili pole působnosti filmu z nenáctiletých až k metám vícero dekádovým.

Noví Krotitelé tenhle potenciál řádně osekávají. Dospělé reprezentuje Paul Rudd a trochu Carrie Coon, ale v podstatě jako sekundanti. Je to škoda, protože právě Rudd je jedinou připomínkou jelimanského kouzla původních dvou dílů, takže zamrzí, že se film nezaměřil spíš na jeho věkovou kategorii, a vybral si jízdu v závěsu za Stranger Things a vším, co si jakkoliv v posledních letech zadalo s osmdesátkovou nostalgií.

V centru dění jsou děti, což nás zpravidla vrhá mnohem přímočařeji do vod rodinného filmu, kde by se vlastně klidně i tenhle film mohl nějaký způsobem najít, ale nedělá ani to. Kromě úvodní skoro až reálně hororové scény, která navnadila na dospělejší podívanou, jen občas uhne k trochu míň přístupné hlášce, aby pak většinu času nechával postavy pronášet papírem šustící repliky a definovat se jednočlennými množinami vlastností.

Přitom náběhy jsou tu na spoustě front – šlo by se víc věnovat „Losers klubu“, mohlo by se zabrousit víc do hororu, mohlo by se víc vyhrát s konfrontacemi duchů a obyvatel města nebo by snad třeba mohla fungovat romantika Wolfhard+O‘Connor. Cokoliv. Reitman samozřejmě nenechá žádnou složku filmu padnout někam do podprůměru a řemeslně drží tohle těleso pohromadě, ale to je u režiséra jeho (někdejšího?) kalibru dost málo.
Krotitelé duchů: Odkaz vráží do kin, jen aby nechali vlažnými srdce fandů i nefandů. Jason Reitman sice nedělá sérii ostudu jako Paul Feig, vyvolává ale tak málo emocí, že je to vlastně úplně jedno. Podezřele rutinní filmařina a eklektická zápletka s místy bizarně potterovským nádechem nedostrká tohle pokračování na stupně vítězů ani při zapojení vší 80s nostalgie, co jí na světě je.

Hodnocení zbytku redakce:


trailer 1