Pinbacker ~ Premiéry ~ recenze
Pandemie čínského viru přinesla kulturnímu světu nejednu ztrátu. Nolanův Tenet (2020?) byl opět odložen, poslední rozloučení se zpěvačkou Evou Pilarovou proběhlo bez parád a... a evropské jaro nových diktatur východního bloku zahalil stín zrušené Eurovize. Pro skalní fanoušky a fanynky však svitla drobná naděje. Filmová Eurovize je tady.

Hlas Evropyrecenze napsal

Jakub Strouhal

dne 9/7/2020

Jestli něco dokonale shrnuje bizarnost soutěže Eurovize, je to píseň Blue Jeans and Bloody Tears vygenerovaná umělou inteligencí (najdeš na YouTube). A trailer, v němž hlavní postavy filmu Will Ferrell a Rachel McAdams ve starověké výstroji performují mezi útesy autorskou píseň na klávesy, měl nádech čehosi půvabného a šíleného z KUNG FURY (2015). Bylo to ale jen zbožné přání. Sen. A to doslova. Tahle scéna se ve filmu protagonistovi taky jen zdá.

Začíná to ovšem slibně. Úvodní dialogy fungují díky očividnému parodování hlášek a dějových postupů klasických romantických filmů. Jakožto milovníka Kristen Wiig a jejího ztvárnění islandské zpěvačky Björk v SNL mě snaha o angličtinu s ostrovním přízvukem mile cinkala do uší. Jakmile tomu ale člověk přivykne, povšimne si, že veškerá snaha o něco originálního začne s blížícím se tupým finále tát jako poslední ledovce.

Komu není tahle pěvecká soutěž cizí, užije si utahování ze všech klasických stereotypů eurovize: neheterosexuálního Rusa s rozepnutou košilí, soudržnosti skandinávských národů nebo britských neúspěchů. Zahřejí kamea předchozích vítězů jako Alexandera Rybaka, vousaté Conchity Wurst nebo izraelské Nety. Ti nepolíbení se budou nejspíš jen wtfácky divit.
Tomuhle filmu chybí srdce. A jak evropští skladatelé národních písní ví, když nemáš srdce, nepomůže žádná modulace.

trailer 1