Solitér Zelenka má zase jednou novinku v českých kinech a je to (jako obvykle) příjemně velká událost. Vlastně těžko z paměti vylovit jiného tuzemského tvůrce s podobnou aurou autorství a jinakosti, co plní novinářské projekce víc než Hvězdné války či novinky od Marvela. Nová kauza, výbuch v Izraeli, žaloba americké politiky počátku tisíciletí s Hádkem na slušivém plakátu, přesvědčivé řemeslo a ze všeho sršící neodpiratelná originalita: artikl pro umělecké tuzemí nepříliš vídaný. Přemluví Modelář diváka k dávce pozitivního terorismu a zdravějšímu uvažování nad světem, nebo se v nadcházejících týdnech na Alze beznadějně vyprodá dronová sekce?
RECENZE (AH) — Zelenka pokračuje v trendu, který si sám nastolil v pět let starých Ztracených v Mnichově (2015, psali jsme [https://pinbacker.cz/premiery/98-ztraceni-v-mnichove]). Čas sice letí jako blázen, ale koncepty se těžko zapomínají, o to víc ty originální. Zase je tu jedna z hlavních postav posedlá nějakým názorovým proudem, trendem, hoaxem: v jednu chvíli zkrátka opět nastane chvíle k informačnímu výbalu toho, co autora posledních pár měsíců zajímá. Tesařovu historickou fresku v sebereflexivním pohledu na vlastní malost tu střídají fake news a Guantanámo, ostří hoši americké elity jako Rumsfeld nebo Cheney (jehož černý životopis od McKaye je pecka [https://pinbacker.cz/festivaly/492-vice]) a celá anabáze s prapočátkem v invazi do Iráku. Používání široké plejády postav – právníka, politika, self-made pilota dronů, majitele, sestry – jako skořápkových reprezentací vlastních úst je už takový Zelenkův evergreen a není to nic, co by film nějak nabourávalo. Charaktery tak nefungují jako živé bytosti s masem, kostmi a vlastní hlavou, stejně jako není živé okolí a setting: tím je současná Česká republika v jakési dystopické odbočce, kde se všichni chorobně zajímají o volby, politiku a velká světová témata. Demokracie funguje, ale časy za vlády Babiše a Zemana nejsou o moc lepší, než ty za Bachova absolutismu. Divák se proto jaksi odejme od veškerého dění do nadhledu, kde jsou Hádek s Mádlem prostě jen dvě figurky na mapě Prahy, a se zájmem pozoruje autorovu hru. Stejně jako ostatní hráči, což jsou často chodící recepty na prežití – jeden vidí život skrze peníze, druhý se před světem zavírá a jiný jede striktní machiavellistickou kanonádu. Hádek je zde vlastně jen savé zrcadlo toho, jak se chovají a co si myslí všichni, jen ne on – často protikladné postoje ale nutí diváka přemýšlet ještě i dlouho po projekci, což je obvykle dobré znamení. A oba účastníci hereckého dua jsou spolehlivě přesvědčiví a nabídnou nečekané, často zajímavé postřehy.
V tomhle znepokojivém světě nakousává Zelenka nemalou porci témat, z postavy Hádka vytvoří oprášenou verzi Gavrila Principa a z ostré politické kritiky najednou zkoumá morální stránku věci, z neurčitého a nečitelného hrdiny, mladého člověka, co prostě jenom hledá vlastní místo ve světě, je radikalizovaný pre-mileniál co automaticky přijímá všechna fakta a bojuje správnem proti hodnotovému a politickému nihilismu všude kolem. Zelenka už v rámci své autorské tradice používá mystifikaci a absurdní nadsázku, sype spoustu nápadů a originálních odboček a v nečekaných chvílích přepíná na vážno, když se idealistické postoje překlopí do naivity a následně do sebedestruktivních sklonů. Pozitivní terorismus je pozitivní jen do jistého bodu a dětský světopohled je v éře post-pravdy něco, co úlohu jednotlivce rychle překlápí.
Hrají Kryštof Hádek (Pavel), Jiří Mádl (Plech), Zuzana Fialová, Veronika Khek Kubařová, Elizaveta Maximová, a další
Hodnocení zbytku redakce:
7
JB — Možná je to už deformace, ale věřím tomu, že Zelenka tu obětovává formu vyššímu ideálu a posílá časově určené a omezené politické direkty prostě proto, aby i v kinematografii tohle konání existovalo. A autistická filmařina vynáší na bedrech k výšinám jeden silný emocionální moment. Je to hodně kdyby, ale kdyby jo, tak hodně jo.