Premiéry, 15. leden 2025 12:17Lovec kravinRecenze filmu Lovec Kraven (2024, 127', US)

RECENZE (AH) — Musí zde zaznít upřímné přiznání faktu, že na dvouhodinový exkurz vyčuchlého světa Marvelu šel autor textu zcela a pouze proto, že jej režíroval JC Chandor. Ceněný tvůrce stylových krimi thrillerů Margin Call a A Most Violent Year (2014, psali jsme tady), žánrově rozkročen do dobrodružna (All is Lost, 2013) i přiznaně brakové, áčkové akce pro Netflix (Triple Frontier, 2019, psali jsme tady). Nu, u rozdivočelého Kravena je jisté jen jedno: po Chandorově vedoucím talentu se tu slehla zem.

Jako scenárista vlastních snímků tu totiž nefiguruje, Kravena dostal k výrobě exkluzivně jakožto držitel režijních otěží a minimalizátor napáchané hrůzy, se kterou přišlo Sony v hotovém skriptu. V univerzu doktorů Oktopů a Green Goblinů nově na plátně existuje rus Sergei, co loví věci, protože jeho ruský papa Nikolai loví věci a protože lov je lov. Silnější pes, odolnost vůči strachu, klidná muška.. Všechna myslitelná moudra a hlášky související s honem, zvěří, silou a smrtí ve snímku cyklicky tančí ústy Russela Crowea, který si sem, stejně jako Aaron Taylor-Johnson v hlavní roli, přišel pro honorář.

Oplzlý kýč a vzrůstající dávky klišé nejsou v rámci žánru ničím moc novým, největším problémem není ani okatá nezajímavost hlavního hrdiny (a všech dalších postav), který je oproti své ostré komiksové verzi de facto Greenpeace aktivistou, Tarzanem, milovníkem přírody a zaříkavačem koní. Zabijákem snímku není ani absurdně prázdný narativ, zplácané charakteristiky bez náznaku alespoň decentní hloubky a bezbřehé užití tisíckrát přežvýkaného příběhového lešení (nově navěšeného na konstrukt pomsty a zrady!). Smrt filmu nepřináší ani tonální disonance války mafií, afrického Vúdú, nesedícího eko přesahu a záporáka v podobě nosorožce s batůžkem. Ani zoufale krvavé Rko, které studio očividně dolepilo až po střižně jako reakci na nápad někoho v postprodukční schůzce vedení. Podstatou potíže je ve finále ono singulární lákadlo autora textu: ten vysněný JC Chandor.

Těžko soudit, jak zachraňovat látku, jež je sama o sobě diktátem shora. Jak ji přemalovat vlastním jedinečným viděním filmové řeči. Chandor jako námezdní vůdce tlupy štábu každopádně selhal: Kraven není ani zábavný, ani seriózní, ni slaný ni mastný, je to další zářez ze série prázdných tlachání a kopů virtuálním nepřátelům přesvědčení, které ale nikoho nezajímá. Jakmile začne být tato skutečnost zcela očividná (což se stane někdy za třetinou stopáže), snímek ztrácí bazální přesvědčivost a z ukradeného času diváka zůstane jediná opravdová hodnota, kterou zanechá: kolektivní výsměch způsobu, co tvůrci považovali za funkční a seriózní vývoj narativu a chování postav. A pokud všichni milujeme kino a filmové médium z podstaty sdíleného zážitku v kinosále, možná už jen kvůli této skutečnosti stojí za to Kravena v některém z multiplexů (výhradně ve slevový den) navštívit. Provést specifický experiment páchaný na nás samotných: prokoukneme všichni bezbřehou hloupost studia ve stejných momentech a začneme se v nich nahlas snímku smát?

Prvky, co jsou na Kravenovi zpočátku přestřelené (třeba Alessandro Nivola jako hlavní záporák Rhino) začnou skrz nefunkčnost ostatních vrstev chytat nečekanou dada–vrstvu a v konečném součtu jsou jednou z mála pamětihodností tohoto díla. Nejedná se v tomto případě o záměr tvůrců, jde o prvky jakéhosi metafilmu, který ožije na vrstvách blbosti filmu hlavního. Ten sám nemá páru, pro koho a proč vlastně existuje, je finálním pokusem o těžení zlata v dolech, kde už dávno vyschlo. Snad to ty zábavní konglomeráty brzo pochopí.☞ PINBACKER