Pinbacker ~ Festivaly ~ 55th KVIFF recenze
Mladí manželé z Ghany žijí v uprchlickém táboře v Srbsku. Siisi, místními přezdívaný Strahinja, má už blízko ke splnění svého fotbalového snu a s ním i příznivější budoucnosti pro sebe a svou ženu Ababuo. Ta má ovšem také svůj sen a rozhodne se za ním vydat dál do Evropy.

...šel bych Srbska krajrecenze napsal

Jakub Brych

dne 2/9/2021

Arsenijevićův film je exkurzí do podmínek života migrantů čekajících na hranicích EU, nesnaží se ale být hloubkovou sondou – naopak si klade za cíl vystavět v komplikovaném prostředí univerzální příběh, který nestojí a nepadá s kulisami, v nichž se odvíjí, a ukazuje, že ono prostředí a spolu s ním i téma a idea migranta nejsou omezeny na výjevy bídy a utrpení, ale může se v nich odehrát i třeba cosi vzdáleně připomínajícího velkolepý středověký epos. Tím eposem je Strahinja Banović, od nějž hlavní hrdina získává svou přezdívku a dle jehož vzoru je nucen putovat za ženou, která od něj utekla.
Soul Food Films

Strahinja zkouší podnítit publikum k lidštějšímu postoji k uprchlíkům a druhotně se pouští i do řešení otázky vyváženosti vztahu v manželském svazku. Arsenijević se snaží rozšířit škálu témat, které běžný člověk dokáže v mysli pojmu „uprchlíci“ přiřknout – nezaobírá se proto strastmi a hrůzami, dodává je ve střídmé míře coby nutnou kulisu, která ale vždy ustupuje hlavní romantické lince (romantické ve smyslu romantismus). Zobrazuje jakousi „naivnější“ verzi uprchlického života, stále nešťastnou, ale s důrazem na nadějeplnost a pozitivní vyhlídky uprchlického života.

Romantizující tendence ale přicházejí s prostředím do konfliktu – Arsenijević stráví hodně času Strahinjovými toulkami, které se v nejextrémnějších momentech zvrhávají do vyloženého bloumání, a právě v těchto momentech se nejsilněji projevuje nízká účinnost onoho spojení eposu a aktuálního dění – silná nedějovost doprovázená jen vágně související básní vypovídá opravdu velmi málo o čemkoliv, ať už o ústředním páru, tak o situaci migranta. Nástrahy Strahinjova putování se jen odráží od protagonistického kyrysu a cíl cesty pak nejprve doplácí na stručnost prologu a nakonec vyvede z míry rozpačitě patetickým finále.
Záměr je bohulibý – rozbít stereotyp tragičnosti migrantské tematiky. Představovat migranty jako lidi, jejichž osudy mohou být dramatické neočekávaným způsobem, třeba až trošku v hollywoodském stylu. Strahinja ale bohužel selhává v hledání průsečíků nápadů a stylů a spíš se nepřirozeně snaží docílit velmi konkrétního poselství, pro které jako by neměl dostatečně přesvědčivý podklad. Zachraňují ho především herci a autenticky nasnímané prostředí.

trailer 1