Pinbacker ~ Festivaly ~ 49th KVIFF recenze

Narůstající talent Kelly Reichardt vykvasil v loňském ekoteroristickém thrilleru plném šeptavé kritiky a znepokojivých zjištění. V hlavní roli lesy Oregonu, trio Eisenberg-Sarsgaard-Fanning, mrazivý minimalismus a opisy duševního neklidu Dostojevského, tiše křičící z každého záběru. Autorskou sondu pokřivené americké politiky s napínavým hitchcockovským kabátem v sexy indie balíčku představujeme naší festivalovovou recenzí.

Eisenberg je chladnokrevný Raskolnikov ~ recenze Night Movesrecenze napsal

Adam Hencze

dne 14/1/2015

Je čirá radost narazit v dnešním filmovém světě na autorský snímek. Divák je od první minuty vpoután do tvůrčího dialogu a je nucen nad prezentovanými obrazy přemýšlet, utvářet si souvislosti a "nazírat na objekt skrz jeho význam". Kelly Reichardt otvírá filmovému fandovi náruč a tiše mu čte v pravidlech svého světa, v náznacích, ve stínech prázdných obličejů jeho postav. Stíhá u toho vyprávět, útočit fakty a nevybíravě ukazovat prstem, přesně jako v jejích minulých počinech. Tentokrát není terčem druhé Bushovo období, Kelly se začetla do devadesátek a do boomu environmentalismu. Je Obama novej Nixon? 

K odpovědím se divák dostane velmi, velmi vlažně. Kamera kouzlí v podzimní krajině Oregonu a hned v prvním záběru si vybírá Jesse Eisenberga, lead herce, kterého Kelly ve filmovém projevu posunula o dost dál, než jsme mohli všichni doufat. Sepjaté ruce v tichém modlitbě nad jeho plánem a neurotický pohled do milionů kubíků vody pod ním. Rozporuplnější postavu si Jesse nemohl přát, militantní aktivista s jistým počtem "akcí" za sebou a jasným cílem zničení betonového molocha před sebou, na druhé straně člověk, co v klidu odsune autem trefenou březí srnu ze silnice, i když jí v břiše ještě kope živé potomstvo.
© 2014 Cinedigm

Celá první hodina buduje půdu pro drásající paranoiu a tíhu mysli v půli druhé, která silně voní Dostojevskiho romány. Parta tří aktivistů ~ vysokoškolského dropouta, veterána z Iráku a radikálního ekoteroristy ~ se rozhodne vyhodit do povětří přehradu hydroelektrárny (údajně dost citlivé téma v Oregonu, kde se i natáčelo). Ekoterorista Josh (čti Rodion Romanovič Raskolnikov) je iniciátorem akce a pracuje na ekofarmě, v "rodině", která mu krom přístřeší a chlébu za zeleninovou sklizeň poskytuje i jakousi přirozenou ochranu. Přehrada je filmovou ikonou, děj na ní začíná a láme se s ní.

Tvůrce je mistrem práce s elipsami a s jejich vázáním skrz těžkou atmosféru. Extrémně důležité jsou pro něj reakce, nikoliv akce samotné, využívá jich k vykreslování postav. Jedním z perfektních příkladů je scéna nákupu hnojiva, které má posloužit do výbušné směsi. Okolnosti konfrontují postavu, o které divák ví, že má za lubem, a vytváří tak hutné napětí, které by bylo na první pohled nemístné. To samé se děje ve scéně po výbuchu, kdy auto s hlavními hrdiny zastaví policejní hlídka. V těchto guerilla akcích vyskakuje srdeční tep do červených hodnot a to pouze díky efektivnímu použití jednoduchých vyprávěcích postupů, využívající kontrastní dějové tempo (které je obecně účelně pomalé).
© 2014 Cinedigm

Právě tempo dost možná odradí nemalou část potenciálního diváctva. Snímek je hodně tmavý, přítomné úzkosti se pomáhá použitím přirozeného světla. Noční les je viditelný pouze díky čelním světlům auta se svitem měsíce, interiéry většinou svítí ocelově šedou z mračného nebe. Tímto prostředkem si tvůrce pomáhá k izolaci postav, které ale nepůsobí odtažitě. Potřebný vztah k nim je docílen pomocí ukázky jejich myšlení (vykreslení Joshova svědomí v druhé půli), které působí znepokojivě, intimně. Reichardt občas "nepěkně" střihne do dialogu, dialekticky určuje důležitost svých sdělení a zvolenou (občas kvazidokumentární) formou je i filtruje. Na snímku je vidět, jak ráda čte v Godardově Číňance nebo v Bressonovi, návštěvy lázní "oáz míru" jsou zase znepokojivě lynchovské. Pevně utvrzující je proplouvání po řece lodí naložené dusičnanem amonným v naprosté tichosti, kdy kamera krouží mezi mrtvými stromy, které dávno utopila industrializace. Ambientní doprovod. Sekvenci ukončuje střih po ose, který opět odkazuje na francouzskou filmovou legendu. Vzpomenout se dá i na éru sedmdesátkových politických thrillerů, díky neustále neurčitému nebezpečí a zrnitému obrazu jsme mohli klidně místo environmentalistické výpovědi vidět film o kauze Watergate. Eisenberg se v každém druhém záběru ohlíží kolem sebe a neustále se dívá jinam, než zbytek postav. Divák neví, co se děje.

Kelly si dává velký pozor na precizní finální střih a ten je společně s tvrdou prací za Night Moves dobře vidět. Přesně zvládnuté vyprávění s nepřístupnými postavami, důkladnou prací kamery a mnoha vrstvami autorských sdělení bude v divákovi kvasit ještě nějakou dobu po projekci. Díky tomuto kvasu do sebe vše zapadne a i finální Raskolnikovův exil dostane pochopení. Je jednoduchý zabít, když už jsi zabil.
Night Moves je minimalistický dokument o selhání jakékoliv extrémní ideologie. Znepokojivý thriller se společným jmenovatelem NH4NO3 a nejistým obličejem Jesse Eisenberga, ve kterém se odehrává většina akce (v tom obličeji). Sonda sociální izolace a nepochopené západní politiky. Americkej nezávislák v tom nejlepším slova smyslu. Pryč s přehradami, co pomalu hubí tuňáka. Zločin a trest. Divák je aktivní. Divák je spokojený. Tenhle určitě.

teaser 1

Perfektní ekothriller z oregonských lesů.