Aby nemusel ve vězení čelit pravidelným nakládačkám, nechá se podvratný byznysmen Markus raději zavřít na samotku. Tam převládají pedofilové a o tom, kdo za co sedí, nahlas nemluví. Čas se zabíjí pletením vlněných ozdob do supermarketu a zpíváním ve sboru. V něm se nakonec ocitá i Markus a navzdory počáteční apatii se brzy začne projevovat jeho machiavelistická povaha...
RECENZE (JB) — Mohli jsme to udělat stejně jako stokrát předtím, mohli jsme tam prostě hodit symetrický oblouk a navěsit na něj humorné epizodky. A asi by to stačilo. Ale my jsme řekli NE. Nebude to až tak jednoduché. Nebudou tam zkratky. Nebo jich teda bude málo. Protože zase z toho nechcem mít art. Ale věříme, že přístupné se nemusí nutně rovnat primitivnímu. A že komedie je super platforma pro podnětné ideje.
Tak nějak by mohl znít čtvrtníčkovsky-vodafoňácký manifest filmu dánské režisérky Frederikke Aspöck. Není to revoluce, ale zároveň jde o malé vítězství. Falešně je na první ohledání z těch spíše oddechových festivalových želízek. Film o uvězněném zpronevěřiteli osudem vehnaném do řad vězenského pedofilního sboru má zdánlivě jasný obal, podle něhož se kniha uvnitř velmi promptně zaškatulkuje. Zvlášť když to pochází ze Skandinávie. Jenže v tomhle případě černý a vůbec obecně humor hraje druhé housle. Falešně je naštěstí filmem poměrně vážným, jehož komediální prvky mají za úkol především nést nutnou dávku absurdity a tak trošku obrušovat hrany.
V mnoha případech by takovéhle brusičství bylo na škodu – v mnoha případech by totiž znamenalo otupění ideového materiálu scénáře, Aspöck ale působí dojmem, že má jasný záměr a na ostré hrany kašle. V tom, jak efektivně (srozumitelně) servíruje paklík svých vztahových a mocenských analogií, je znát, že se snaží komunikovat se širším publikem. Postavy fungují poměrně schematicky, charakterizují se prostě a přímočaře a děj odsýpá, nikde není prostoj, není kdy si zívnout. Dynamické tempo filmu umožňuje i na střídmém prostoru obsáhnout poměrně složitý konflikt základních hodnot, který se navíc nerovnoměrně rozprostírá mezi charaktery a dost dobře funguje jako zpodoba obdobných procesů i na mnohem vyšších, konkrétně politických měřítcích. Jeho největší předností je pak to, že se i přes oblé hrany nenechá zviklat a udrží pevnou vypravěčskou linii až do konce, v němž dává přednost ideové integritě před divácky vděčnějším rozhřešením.☞ PINBACKER
HODNOCENÍ (JB) — Udělat na malém prostoru univerzální příběh se zdravou dávkou absurdity je kumšt. A Frederikke Anspöck ten kumšt má. Její Falešně funguje jak coby obstojná komedie, tak seriózní portrét mocenského boje. To vše za doprovodu tradičních dánských chvalozpěvů. Cestou do skrytých hlubin duše trestance není a svou nenáročností jde mezi festivalovou konkurencí o beránka, potenciál pozdějšího úspěšného běhu běžnými kiny je tu nicméně velice solidní.
napsal Jakub B.
