Pinbacker ~ Festivaly ~ 25th FEBIO recenze
A na konci se všichni budou ženit! Happy end. A co přijde po něm? Co třeba intimní rozkol. Dva manželé v hotelovém pokoji u pláže dochází k nepříjemnému zjištění, že na intimní život mají dost odlišné náhledy. A ne, nefigurují tu choutky á la pan Grey. Tady se nacházíme na úplně opačném konci spektra...

Ani jeden odstín šedirecenze napsal

Jakub Brych

dne 19/3/2018

Jednopokojovka a flashbacky a rozněžnělá novomanželská dvojka. Adaptovat tenhle druh literatury je ošemetná věc – nostalgický kontrast sluníčkové minulosti a krušného teď sice audiovizuální medium zúročí perfektně, sklony k přeslazenosti jsou tu ale hrozivější než kde jinde. Práce s klišovitým tokáním, hra s hereckou chemií, doslovnost a didaktičnost sdělení, atd. Scenáristovy zuby nechť jsou vylámány.
© BBC Films

Chesilská pláž naštěstí netrpí na všechny tyhle neduhy, a když, tak ne zvlášť intenzivně. Skladba je v podstatě bezchybná, otvírák familiérním dialogem, pokračování skrze humoristické epizodky, důraz na mladíčkovské pudy a z nich pramenící komunikační šumy. Proložit záblesky z minula, nastínit sociální bariéry, deprivace a možné zneužívání (?). Inventář je komplet a celkem to dává smysl. I když by se vyplatilo možná někde ubrat a jinde přidat. Náběh na zásadní konflikt není konzistentní, předznamenání neexistuje, a pokud je to záměr, není podložený.

Základem příběhu tu sice je lidská naivita a impulzivnost, flashbackové sekvence ale trpí jejich přemírou, což vývoji vztahu ubírá na legitimnosti, jede se na drátkách, ale osobnostně to úplně nezapadá, a to bohužel tím nešťastným způsobem. Na sbližování vlastně víc funguje rozměr třídních rozdílů a obecně rodinná traumata, charaktery samotné často působí rutinně. Ve výsledku se tak v pokoji nachází průměrně ustanovená dvojka s problémem, který by vlastně fungoval i sám o sobě (a je k tomu v podstatě „donucen“).
© BBC Films

Finální část má díky tomu pořád solidní dopad, i přes nenadálý skok v čase a nastavovaný konec. S riziky patosu se vypořádává překvapivě dobře, vyhýbá se obří přecitlivělé nástraze a končí na solidní, málo definovatelné notě. Co se neustanovilo v první půli, už samozřejmě vynahradit nemůže, dovádí ale příběh k přínosnému a emočně poměrně silnému konci.
Vystavět regulérní citovou hru se Chesilské pláži nedaří úplně úspěšně, a ústřední konflikt tak stojí na poměrně vratkém, polovičatém základu. Přesto si film svoje poselství prodá a skrze stabilní střed a emotivní závěr se dopracuje k solidnímu závěru. Původní záměr byl asi trošku ambicióznější, i tak ale tohle drama jednoho pokoje a spousty flashbacků obhájí existenci a snad i úspěšně odprezentuje ústřední myšlenku. Snad.