Ve třetím mezinárodním bloku se ukazuje jedna z cinefilních pouček: zkrátka nezáleží na tom, kolik lidí ti ve štábu připravuje catering, jestli máš dvacet gripů nebo nula, zdali vyžaduješ odkuk na dvou stopalcových plasmách nebo ti postačí vidět to na displeji z DSLR – i proto je zde prostor na vyzdvihnutí francouzského Ať žije císař!, kterému se také dostalo zvláštního uznání festivalové poroty. Na levné ploše využitá produkční hodnota s dějem, ve kterém je větší silou mlčení než žvanění. Bravo!

Výhra minimalismu: SHORTS! soutěžní blok 3recenze napsal

Adam Hencze

dne 24/1/2018


recenze filmu Wake Up Kinshasa! ~ Hencze
Způsob, jakým překonávají postavy Sébastiena Maîtreho překážky, je tu na můj vkus až příliš předvídatelný, pozitivno a humorno se vyrábí z neřesti úplatkářství, ze kterého společenská chudoba dělá self-made many. Což o to, pozitivní vzkazy to posílá, a jako kraťas, co ukazuje každodenní strasti afrických děcek, to jede, ukázkám ale chybí má oblíbená pointa a nějaká hlubší myšlenka.

Prostředí připomínající Kiberu volá po mrštné hravosti Boyleova Slumdog Millionaire (2008), jehož umírněnějším mladším bratříčkem vlastně tak trochu je.
Samuel si v misi "získat topánky" poradí lépe, než jeho dospělí opatrovníci a vyrobí ze sebe na krátké ploše dvaceti minut pozitivní oběť systému, ve kterém se jeden musí snažit každý den, 24/7. Proč ne, do nadprůměru by ho ale musely katapultovaly myšlenky, které by měly vyjít na víc než jen na tričko s názorem.
Karta filmu

Wake Up Kinshasa!

Wake Up Kinshasa!
FR/CG 2016
krátkometrážní 20'
festivalová premiéra na 13th SHORT! 18/1


recenze filmu Amor ~ Hencze
Dokumentární pozorování čtveřice kamarádek z nizozemské periferie, kterému se v čím dál ospalejším a předvídatelnějším mikroději dáří párkrát ostře kopnout a nečekaně probudit. Trable dospívání mají svůj specifický charakter v závislosti na tom, v jakém prostředí a sociální bublině vyrůstáme, a je s podivem, jak nás tohle okolí dokáže efektivně měnit – to, společně s hodnotou věrnosti a přátelství, jsou úspěšně předané Amorovy prvky.

Z míry občas vyvede nezvyklé rámování a použití světla, formálně se tu opakují refrény v jízdě nadzemkou – celé to ale funguje tak nějak nezáživně a v kultuře zobrazování velkoměstského zmaru nepřináší nic nového.
Bůh lásky v kraťasu, ve kterém láska spíš absentuje – přátelství čtyř teenagerek ovšem překoná všemožné problémy současnosti.
Karta filmu

Amor

Amor
NL 2018
krátkometrážní 23'
festivalová premiéra na 13th SHORT! 18/1


recenze filmu Signature ~ Hencze
Exotický střet civilizací, které se liberálnímu Evropanovi jeví na první pohled téměř identické a vlastně je dost těžké určit, co všechno se na podlaze přijímacího pohovoru mezi Japonskem a Čínou odehrává, ať už to jsou ekonomické závody nebo odvěké spory o územní nadvládu indočíny. Na tomto poli se hraje minimalistická seznamovačka se závěrečným osvětlením událostí v monologu, který svou působivou tragikomikou složí nejednoho siláka.

Podpisu dost pomáhá jednoduše postavená a obloukově spojená pointa, která má navíc ve svém první znění opačný efekt na diváka, než v tom finálním. Kei Chikaura má co říct, jde si za tím čistě a elegantně.
Nejistota cizích měst a babylónské výpravy do moderních metropolí s tak bazálním úkolem, jakým je obživa. Podpis ukazuje vtipnou byrokratickou ironii a nadsazuje nečekaně existenciální otázky.
Karta filmu

Signature

Signature
JP 2017
krátkometrážní 13'
festivalová premiéra na 13th SHORT! 18/1


recenze filmu Downside Up ~ Hencze
Chlapec, který je jiný, chlapec, který přežil: chlapec, který uměl zavázat uzel. Přenesení významů do formálního výběru herců, které tvoří ansámbl lidí trpících Downovým syndromem, tvoří unikátní mix světů, které se během prvních dvou minut zdají založené na surreálnu typu Wese Andersona. Po uvědomění si situace ale smích tak nějak přejde. Odzbrojujícím způsobem se tu pitvořivou cestou přenáší způsob vidění reality lidí s postižením, kteří i svým specifickým vzezřením vytváří snové, pokřivené prostředí – asi jako to, ve kterém normálně každý den žijí.

Jinakost se tu měří na obou frontách, kdy do inverzní, podivné reality vstoupí "normální" postava, jejíž finální zoufalství donáší zpověď o těžkostech a strastech žití ve vězení vlastní hlavy.
Naruby plní skrz ukázku svého fungování a skrz formální postupy popis lidí narozených s Downovým syndromem. Tělesné disproporce a těžko popsatelná podivnost – obojí dává snímku jedinečnou tvář a nepříjemně pravdivý přesah.

recenze filmu Que vive l'Empereur ~ Hencze
Rekonstrukce bitvy u Waterloo nebo jakékoliv jiné bitvy z napoleonských válek je zároveň sondou do bitvy v partnerském testu francouzské dvojice – zapáleného vojáka, který se snaží za každou cenu zapadnout, a jeho slečinky, která je jeho zrcadlem. Totální štábní minimalismus, točba na digitální zrcadlovku a nesporná production value s táborem plným císařských jednotek v dobových kostýmech – do toho smíchat úvodní scénu s povedenou symbolikou, skvělé herecké duo a odvahu experimentovat.

Jonathan Couzinié/Bebé je prototypem oddaného fandy toužícího po spojení se společenskou subkulturou, s vrstevníky – zoufale v tom selhává a hraje předstírací hru před svou milovanou Ludo a před sebou samým. Tuhle tematizaci vystihuje jeho úžasný monolog ve stanu, ve kterém shrne nekonečnou bitvu člověka s očekáváním a realitou, stejně jako krášlení vzpomínek či proběhlých situací. Kdo tohle nezná, jako by nežil.
Působivá hra s minimalismem, ze kterého se nenápadně ždíme maximum emocí v situacích, které budou znát všichni, kdo se někdy snažili někam patřit. Jo, a LARPaři obzvlášť.
Karta filmu

Que vive l'Empereur

Que vive l'Empereur
FR 2016
celovečerní 26'
festivalová premiéra na 13th SHORT! 18/1