Festivaly — 13th SHORT!, 24. leden 2018 10:45 aktualizováno 24. leden 2018 10:45Výhra minimalismu: SHORTS! soutěžní blok 3Recenze krátkých filmů a filmů Povstaň, Kinshaso! (2016), Podpis (2017), Naruby (2016), Ať žije císař! (2016) a Amor (2018)

RECENZE (POVSTAŇ, KINSHASO!, 2016, 20', FR/CG) — Způsob, jakým překonávají postavy Sébastiena Maîtreho překážky, je tu na můj vkus až příliš předvídatelný, pozitivno a humorno se vyrábí z neřesti úplatkářství, ze kterého společenská chudoba dělá self-made many. Což o to, pozitivní vzkazy to posílá, a jako kraťas, co ukazuje každodenní strasti afrických děcek, to jede, ukázkám ale chybí má oblíbená pointa a nějaká hlubší myšlenka.

Prostředí připomínající Kiberu volá po mrštné hravosti Boyleova Slumdog Millionaire (2008), jehož umírněnějším mladším bratříčkem vlastně tak trochu je.☞ PINBACKER

RECENZE (PODPIS, 2017, 13', JP) — Exotický střet civilizací, které se liberálnímu Evropanovi jeví na první pohled téměř identické a vlastně je dost těžké určit, co všechno se na podlaze přijímacího pohovoru mezi Japonskem a Čínou odehrává, ať už to jsou ekonomické závody nebo odvěké spory o územní nadvládu indočíny. Na tomto poli se hraje minimalistická seznamovačka se závěrečným osvětlením událostí v monologu, který svou působivou tragikomikou složí nejednoho siláka.

Podpisu dost pomáhá jednoduše postavená a obloukově spojená pointa, která má navíc ve svém první znění opačný efekt na diváka, než v tom finálním. Kei Chikaura má co říct, jde si za tím čistě a elegantně.☞ PINBACKER

RECENZE (NARUBY, 2016, 15', BE) — Chlapec, který je jiný, chlapec, který přežil: chlapec, který uměl zavázat uzel. Přenesení významů do formálního výběru herců, které tvoří ansámbl lidí trpících Downovým syndromem, tvoří unikátní mix světů, které se během prvních dvou minut zdají založené na surreálnu typu Wese Andersona. Po uvědomění si situace ale smích tak nějak přejde. Odzbrojujícím způsobem se tu pitvořivou cestou přenáší způsob vidění reality lidí s postižením, kteří i svým specifickým vzezřením vytváří snové, pokřivené prostředí – asi jako to, ve kterém normálně každý den žijí.

Jinakost se tu měří na obou frontách, kdy do inverzní, podivné reality vstoupí "normální" postava, jejíž finální zoufalství donáší zpověď o těžkostech a strastech žití ve vězení vlastní hlavy.☞ PINBACKER

RECENZE (AŤ ŽIJE CÍSAŘ!, 2016, 26', FR) — Rekonstrukce bitvy u Waterloo nebo jakékoliv jiné bitvy z napoleonských válek je zároveň sondou do bitvy v partnerském testu francouzské dvojice – zapáleného vojáka, který se snaží za každou cenu zapadnout, a jeho slečinky, která je jeho zrcadlem. Totální štábní minimalismus, točba na digitální zrcadlovku a nesporná production value s táborem plným císařských jednotek v dobových kostýmech – do toho smíchat úvodní scénu s povedenou symbolikou, skvělé herecké duo a odvahu experimentovat.

Jonathan Couzinié/Bebé je prototypem oddaného fandy toužícího po spojení se společenskou subkulturou, s vrstevníky – zoufale v tom selhává a hraje předstírací hru před svou milovanou Ludo a před sebou samým. Tuhle tematizaci vystihuje jeho úžasný monolog ve stanu, ve kterém shrne nekonečnou bitvu člověka s očekáváním a realitou, stejně jako krášlení vzpomínek či proběhlých situací. Kdo tohle nezná, jako by nežil.☞ PINBACKER

RECENZE (AMOR, 2018, 23', NL) — Dokumentární pozorování čtveřice kamarádek z nizozemské periferie, kterému se v čím dál ospalejším a předvídatelnějším mikroději dáří párkrát ostře kopnout a nečekaně probudit. Trable dospívání mají svůj specifický charakter v závislosti na tom, v jakém prostředí a sociální bublině vyrůstáme, a je s podivem, jak nás tohle okolí dokáže efektivně měnit – to, společně s hodnotou věrnosti a přátelství, jsou úspěšně předané Amorovy prvky.

Z míry občas vyvede nezvyklé rámování a použití světla, formálně se tu opakují refrény v jízdě nadzemkou – celé to ale funguje tak nějak nezáživně a v kultuře zobrazování velkoměstského zmaru nepřináší nic nového.☞ PINBACKER