Festivaly — 13th SHORT!, 29. leden 2018 16:24Pokažené konce: SHORTS! soutěžní blok 2Recenze krátkých filmů Zákaz potápění (2016), Svět ve tvém okně (2016), Nejhezčí ohňostroj ever (2017), Do hlubin (2017) a Copa-Loca (2017)

RECENZE (ZÁKAZ POTÁPĚNÍ, 2016, 18', FR) — Kraťas z kategorie "vlastní svět, vlastní pravidla, metafory". Francouzi mají pro tohle odvětví zvláštní talent a ukazuje se to i v Zákazu potápění, kde se s hrdiny zamýšlíme nad hodnotou věcí, činností a služeb, které nám spojují každodenní prožitky tvořící interval života. Je to celkem neotřelá myšlenka a daří se jí vypíchnout nejeden postřeh – především tu ale Mélanie Laleu zápasí s potenciálem formálně nejlepšího filmového závěru!

Ten se bohužel totálně shodí donebevolajícím dovětkem. Zůstane tedy "pouze" pro poťouchlou Francii dialogová divnost, erotický podtext a přesná dávka osamnělosti.☞ PINBACKER

RECENZE (SVĚT VE TVÉM OKNĚ, 2016, 15', NZ) — Čisté, cinefilní vyprávění obrazem, všehovšudy tři dialogy, hra s šerosvitem, tragická poetika chudoby pojící se s předešlou ránou osudu. Zoe McIntosh dodržuje jednotu místa a času, vypráví čistě skrz dvě postavičky v jejich nejtěžších chvílích – méně je prostě někdy více. Bezdomovectví je tady sice kotveno ke karavanu, ale zdaleka se s objektem "domova" spojovat nemusí, tvoří se tu tak další vrstva s prožitkem všech těch, co tráví noci na ulicích. Ať už si za to můžou sami, nebo ne.

Taky nezapomenout na povedené využití rekvizity domečku na kolečkách jakožto pojízdné ochrany před vnějším prostředím. Během projížďky je z něj pak ono okno do kraje, na který lze v našich velkoměstských děrách tak snadno zapomenout.☞ PINBACKER

RECENZE (NEJHEZČÍ OHŇOSTROJ EVER, 2017, 30', PL) — Učebnicový příklad toho, jak zahrát za málo peněz hodně muziky? Tak určitě. Polskem zmítají demonstrace nad společenskou změnou, hrozí občanská válka a vzduchem létají molotovky. Tyto revoluční události sledujeme prizmatem tří postav, které jsou v komplikovanějším trojúhelníku, než se na první pohled zdá. Každá se s nastalou situací vyrovnává po svém.

Nejhezčí ohňostroj ever trpí na nešťastný formát. Na povídkovém rámci je těžké sžít se s charaktery a protrpět si s nimi dost drsně zobrazované události. Jejich strasti a slasti by fungovaly v celovečeráku, je ale samozřejmě pochopitelné, že na něco takového pravděpodobně nebyl budget – pak ale měla předloha možná zůstat na papíře a počkat, až bude vhodnější ekonomická situace. Jde každopádně o profesionálně zpracované dílo, po kterém v paměti a srdci nezůstane nic, než ta jedna sekvence na jeden záběr. A těch už tu bylo.

Autorka má ale určitě body za to, jak se s pár złotymi v kapse dokázala vypořádat se scénami, ve kterých má na ulicích reálné jezdící tanky a mraky policistů ve střetech s protestujícím davem – celkově bezvýchodná atmosféra se tak navodí s jistotou.☞ PINBACKER

RECENZE (DO HLUBIN, 2017, 22', HR/SI/SE) — Chorvatské rodinné drama je upozaděné, v popředí se hraje mladistvá vztahovka připomínající zabíjení času na rivieře z filmů Rohmera nebo Chabrola. Přesné režírovaní a skvěle hrající teenageři tu užívají ostrovních zátok a jeskyní k odhalení niternějších útrap a dávno nezahojených bolístek, které stejně jako oni po skoku z nejvyššího skaliska vyplavou na povrch. Hněv budí hněv a násilí budí násilí, což na okraji onoho přírodního můstku do hlubin vyvolá nečekaně nahromaděné napětí.

Neherectví vyniká v dramatických i ležérních situacích, a když se s potápějící Julijí vynoří na povrch nedořečené výčitky z dětství, všichni jsou ve filmu naprosto pevně v kramflecích.☞ PINBACKER

RECENZE (COPA-LOCA, 2017, 14', GR) — Paulina rádá dává. Exotika řeckého letoviska, kde se tak trochu zastavil čas a kde i hotel je loď, ovšem rychle vyprchá. Zobrazování souložového refrénu může navenek vypovídat o tom, že tam, kde opravdu není do čeho píchnout, se prostě bude alespoň kopulovat, a to když už, tak s každým, kdo jde okolo. Na závěr se do toho Christos Massalas zasnaží přivařit starostlivou matku s tím, že to vlastně bylo jenom obal pro rodinné a existenční trable, nic tím ale moc neřekne a nechá svůj film vyznít do ztracena.

Snímání se smyslem pro kompozici a mořská atmosféra společně s tím, že s mezinárodními kraťasy zpravidla přichází něco specifické pro onu produkční zemi, je v Copa-Loca fajn základem – nic dalšího už ale zkrátka nepřišlo. Jestli je Christos Massalas zástupcem nějaké řecké nové vlny, pak řecké nové vlně ještě nerozumím.☞ PINBACKER